Opožděně, ale konečně doma!

Hurá, zdravím vás všechny ze zasněženého domova! Místo v neděli 19.12. ráno jsem se vrátila v úterý 21.12. večer. A povím vám, že to bylo pěkně napínavé!

Z KLM kanceláře jsem sice odcházela s vytištěným potvrzením o mém novém letu, jenomže jsem netušila a nikdo mi neřekl, že by mi měli poslat na email novou letenku. A tak jsem se marně snažila udělat on-line check-in na pc v hotelu. Radši jsem proto volala do kanceláře Student Agency, kde jsem původní letenku kupovala, abych se zeptala, jestli mne vidí v systému. Ano, viděli, tak jsem byla klidnější.

V úterý jsem vstávala ve čtyři ráno, abychom se s Alinou mohly dřív než ostatní odhlásit z hotelu a radši vlastní cestou dopravit na letiště. Nechtěly jsme riskovat čekání na nespolehlivý hotelový tranzit hlášený v africkém čase mezi pátou a půl šestou, protože letadlo mělo odlétat v 8,15 hod. Na letišti u přepážky mě málem omyli, když mi slečna řekla, že nemám letenku, že mám jen rezervaci. Chvíli tam něco předváděla u počítače a já s napětím sledovala její výraz ve tváři. Ve finále se jí podařilo mi letenku vystavit, ale dala mi boarding pas jen do Amsterdamu. Tam jsem měla plánovanou jen hodinu na přestup, což by bylo v pohodě, kdybych měla boarding pas do Prahy a nebylo po kalamitním stavu. Naštěstí jsme z Nairobi odletěli včas a já půl letu prospala a půl strávila povídáním s Alinou a Lisou (švédskou olympijskou závodnicí v triatlonu) a sledováním dojemného filmu Agora.

Hned po přistání a zastavení letadla jsem vystartovala, abych byla první u dveří. Dobu trvalo, než se chobot k economy třídě vůbec rozpohyboval, ale naštěstí už odcházeli pasažéři z business třídy, takže jsem se procpala ven skrz ně. Rychle jsem běžela k automatům, kde si člověk může vystavit boarding pas sám. Jenže mě systém nenašel ani podle čísla e-ticketu, které jsem věděla od té slečny v Nairobi, ani podle rezervačního kódu a ani podle frequent flyer kartičky. Rychle jsem tedy šla na immigration, kde naštěstí nebyly fronty a velmi rychlým krokem šla do svého terminálu na transfer desk. Ale ouha, byla tu asi půl kilometru dlouhá fronta! Šla jsem se na konec fronty zeptat, v kolik mají letět. Řekli mi, že v devět večer, což bylo za několik hodin a já to měla za 45 minut. Celou frontu jsem tedy sobecky předběhla a poprosila letušku u počítače, aby mě předběžně odbavila. Naštěstí mě vzala a po dlouhém hledání v systému byla schopná mi boarding pas vystavit. Uff, to mi ale spadl kámen ze srdce!

Letadlo z Amsterdamu odlétalo jen s 10 minutovým zpožděním a já cestu strávila povídáním se dvěma piloty z Kypru, kteří se byli v Británii ucházet o místo. Vysvětlovali mi každý pohyb letadla, co se děje při vzletu a přistání, takže se už teď nebudu bát létat :o)) Což asi není dobrá zpráva pro moji maminku :o)) Ba ne mami, já už teď asi dýl nikam nepoletím...

Přivítali jsme se na letišti v Praze, kde naštěstí nepanovaly hluboké mrazy jako před týdnem, a někdy kolem desáté večer jsem už byla s Jirkou doma.

Jsem šťastná, že jsem mohla svou druhou cestu do Keni uskutečnit a že se mi podařilo díky vám pomoct Ganja la Simba škole. Samozřejmě moje podporování školy tímto neskončilo a kromě toho připravuji nový podpůrný projekt pro Alici. Až bude čas, tak se se vším ozvu.

Teď přeji krásné a klidné svátky a šťastné vykročení do nového roku.

Navic dny v Nairobi

Zdravim, takze se hlasim stale jeste z Nairobi! Nastesti to tedy vypada, ze poletim zitra rano. Tedy, je to velmi pravdepodobne, protoze KLM uz konecne poslalo do hotelu seznamy lidi, kdy kdo poleti a v kolik nas tu zitra vyzvednou. Od soboty vecera do dnesniho rana vsak hotel od KLM nemel jedinou informaci. Personal hotelu je tak ukrutne mimo, ze nebyl schopny ani lidem rikat, ze kousek odsud je kancelar KLM a ze tam muzeme hned rano zajit. Kreteni jsou to tu na hotelu!

Vcera jsem stravila asi dve hodiny tim, ze jsem se snazila dovolat na celkem 7 telefonnich cisel na KLM a Kenya Airways. Uspela jsem trikrat a pokazde mi rekli uplne jinou informaci. Ale aspon nejakou, protoze zadnou informaci neposlali na hotel. Nebo mozna poslali, ale ti neschopove tady ji nenasli v emailu! Ve finale jsem za tohle telefonovani vyplazla cca 2000 korun!

Ze vcerejska na dnesek jsem se vzbudila nekdy po seste hodine rano, protoze jsem nemohla spat, jak jsem byla nervozni, ze nic nevim. Zkusila jsem se na jedno z cisel dovolat a ejhle, zvedla mi to zenska, ktera mi poradila, ze kousek od hotelu je kancelar KLM a ze tam mam zajit, ze mi udelaji re-booking letenky a ze oteviraji v 8 hodin. Stepovala jsem pred kancelari v prizemi uz v pul osme a byla jsem pvni na rade. Jenomze zenska na prepazce mi rekla, ze s mou letenkou nemuze hybat, ze je nemenna. Nenechala si vysvetlit, ze to neni moje vina, ze jsem neletela v sobotu. Krava ani nevedela, co se o vikendu v Evrope delo, a poslala me do 5. patra primo do kancelare KLM. Tam byli chlapici plne informovani. Spustila jsem tedy divadlo, jak jsem vystresovana z toho, ze mi dochazeji leky na cukrovku a skoro jsem se tam uprimne rozbrecela. Chlapik me uklidnil, ze me zkusi dat do prvniho letadla, ktere bude volne! Prvni volne je zitra rano. Uff, dostala jsem potvrzeni, ze letim zitra a mela bych do Prahy priletet zitra vecer. Uvidime, podle situace. Spis pocitam, ze se jeste zdrzim v Amstru... Jakmile jsem mela svoje hotove, okamzite jsem informovala vsechny, koho jsem potkala, aby tam sli. Ale uplne nejdriv jsem bezela pro Alinu, svoji novou kamaradku z Rumunska, abych ji do kancelare dotahla a aby taky letela co nejdriv. Letime zitra spolu :o)

Vtipne ovsem bylo, kdyz jsem se ted pred chvili ptala na hotelove recepci, jestli uz maji seznamy... Tvrdili, ze nic nemaji. V tu chvili prisla Mary a rekla jim, ze vedle v Intercontinentalu seznamy maji, a ze jde prave z kancelare KLM a ze ji rekli, ze seznamy poslali i sem, tak at je koukaji najit. Samozrejme je po hodne chvili snazeni nasli. Nejake dva, ale ani na jednom nebylo moje jmeno! Kreten se sel podivat kamsi znovu a najednou vytahnul nejaky dalsi seznam, kde moje jmeno bylo. To jsou fakt neschopove tady v Regency hotelu...

No, je ale fakt, ze to tu bylo (doufam, ze uz muzu psat minuly cas) mnohem prijemnejsi cekani, nez nekde na letisti. Vlastni pokoj, sprcha, elektrina, snidane, obed, vecere. A vse placene KLM. Vcerejsi odpoledne jsem stravila ctenim knizky a slunenim u bazenu. Dneska jsme jely ctyri holky taxikem do West Gate, coz je nakupni centrum pro bohate a cizince. Dokonce jsem nakoupila i nejake vanocni darky. Tak doufam, ze se mi neztrati batoh! A po obede jsme s Alinou vyrazily na Jomo Kenyatta Building. Ano, to je budova, na kterou jsem se snazila dostat v srpnu, kdyz jsem tu byla, ale byla tam nejaka konference, tak byla vyhlidka v poslednim patre zavrena. Vyhled je odsud uzasny! Nikdy bych nerekla, ze je v Nairobi tolik zelene.

Prosim, drzte mi vsichni palce, at opravdu zitra odletim a at se take v poradku zitra vecer dostanu do Prahy!

Posledni dny v Keni

Opet vas vsechny zdravim. V patek jsem se jiz nestihla zastavit na internet, tak pisu az ted v nedeli rano z Nairobi. Ti bystrejsi z vas, kteri si pamatuji, ze jsem se mela v nedeli rano vratit do Prahy, se jiste podivuji, proc jsem jeste v Nairobi. Ano, opet jsem tu zaseknuta kvuli pocasi v Evrope. Nejdriv ale o tom, co se delo ve ctvrtek a patek...

Ve ctvrtek jsem se musela dostavit do Mombasy, protoze jsem mela u Coast Line rezervovanou jizdenku na sobotu rano do Nairobi. Porad jsem si hrala s myslenkou, ze v 9.30 je pozde, a ze bych radsi mela jet v 8.30 h. Kdyz jsem ale zjistila, ze jedou jeste dalsi autobusy v 10 a ve 13h, tak jsem si rikala, ze i kdyby se nas autobus rozbil, tak se vnutim do tech dalsich, abych stihla let v jedenact vecer. Zakoupila jsem si tedy Coast Air tj. klimatizovany autobus za 1600 KES (cca 400 Kc) na 9.30 hod.

Se Salimem jsme si dali pobliz jejich kancelare obed a vyrazili se podivat na Public Beach, ktera se nachazi na severnim okraji Mombasy. Cekala jsem, ze to bude plaz plna lidi, otravnych prodavacu a odpadku. Byla jsem mile prekvapena, ze tu nebylo ani tak plno, prestoze jsme tam byli odpoledne, tedy po pracovni dobe, ze tam ani nebylo tolik odpadku a ani tolik otravnych prodejcu. Zjistila jsem tu, jak to, ze se po plazi nevaleji prazdne pet lahve a drzte se - za penize je tu sbiraji vetsinou deti, nosi je tem, co z vody z vodovodu s pridanim koncentratu vyrabi dzus a prodavaji jej u stanku. Takze pokud dzus nebo vodu, tak jen z opravdu originalni lahve! Nebo do toho hodit dezinfekcni tabletu. Sedeli jsme ve stinu na plazi a pozorovali kolem se prochazejici parecky. Spousta z nich byla, jak ja rikam "black & white", coz zas tak divny neni, ale hlavne byla vekove velmi ruznoroda. Napriklad uplne stary sedivejici pan s velmi mladou cernosskou kocickou. No, co myslite, to vite ze ta holka sla po penezich. Tyhle mlade cernosske holky, ale i kluci, tu hledaji stesti. Hledaji "mzungu" (belocha) se spoustou penez na konte, se kterym by byli stastni nekde v rozvinute zemi. Nebo jsou to pry prostitutky a prostituti.

V patek rano jsem vstavala uz pred sedmou rano, protoze jsem mela v osm sraz s Alici v Kwale. Mely jsme v planu jet do Mtwapa, coz je severne od Mombasy, na "promoci" jeji starsi sestry. Ta uspesne ukoncila ucitelskou colledge. Ona promoce mela zacinat v 9 hodin rano, cili jsem musela stihnout matatu ze Ziwani hned po sedme, abych si stihla v Kwale jeste dat snidani. Do Mtwapa jsme prijely spolu s Marci, mladsi sestrou Alice, a jeji kamaradkou Monamisi se dvema detmi, nekdy kolem desate hodiny. Dosly jsme do skoly, ovsem kde nic tu nic. Teprve se stavely party stany. Ooo, jak typicke pro Africany! Puvodni informace, kterou jsme od promujici sestry dostaly, bylo, ze mame prijet na devatou a ze v jednu uz bude po vsem. Kdyz se jeste v jedenact nic nedelo, tak jsme se dohodly, ze proste ve dve odjizdime, at se co deje nebo nedeje. No, co vam budu vykladat, promoce zacala ve ctyri odpoledne, ale to jsme tam uz davno nebyly! Aspon, ze jsem stihla vyfotit jeji sestru Charlotte v talaru... Cely den jsme byly samozrejme bez obeda, ja tedy na susenkach, takze jsme si s Alici v Kwale daly obed a se slzami v ocich se rozloucily. Koupila jsem jeste na trhu mango, banany a smazene ryby k veceri a vyrazila do Ziwani. Vecer jsem balila, dukladne jsem vse vytrepala, prohlidla baterkou batoh, abych si nahodou nezabalila i nejake nechtene zviratko, jako treba svaba nebo pavouka.

V sobotu rano nas v 6.30 vyzvedaval Said, Salimuv kamarad. Kupodivu prijel na cas, takze jsme byli v Kwale velmi brzy. Tak brzy, ze tam jeste nestalo ani jedno matatu a spousta lidi uz cekalo. Jakmile prijelo prvni, tak kluci sikovne obsadili mista, abych se dostala a byla vcas na trajektu. Nastesti matatu nemelo zadnou technickou poruchu ani nas nestaveli policajti, kteri by chteli uplatek, takze jsme prijeli do pristaviste uz pred osmou a dokonce nebyl ani zadny problem s trajektem a zbyl nam cas na snidani. Muj velky batoh jsme odlozili u Cost Line a sli na mandazi a caj. Nebylo nam zas moc do reci. Me uz vubec ne, protoze jsem vedela, ze se sem hodne dlouho nepodivam. Salimu zas cekal az do posledni chvile, nez se autobus rozjel. Mavali jsme si se slzami v ocich... Tentokrat jsem ale neprobrecela celou cestu, protoze jsem vedela, ze funguje emailove spojeni a ze si budeme zase pravidelne psat. A myslim, ze to stejne nebylo louceni navzdy, ze se urcite nekdy uvidime, at uz v Keni, nebo v Cesku. Rovnez Alice je presvedcena, ze jednou bude mit penize a ze se za mnou podiva do Ceska, nebo ze priste priletim s Jirkou a ze se vsichni pozname.

Celych osm hodin cesty jsem stravila povidanim s velmi prijemnym, dvacetiletym Arabem Faizem z Dubaje, ktery studuje v Mombase univerzitu a jel do Nairobi se svym bratrem navstivit stryce. Stryc Mohamed zije v USA v Seattlu, ale ted momentalne je kvuli svemu businessu v Nairobi. Faiz na mne pusobil velmi solidne, dokonce mi nabidnul, ze mi domluvi spolehlive taxi, az dorazime do Nairobi. Me jako mzungu by to na letiste mohlo stat klidne az 3000 KES, sama bych to asi usmlouvala na 2000 KES (mam vyzkousene), ale on by to byl schopny domluvit i na 1500. Ve finale to dopadlo tak, ze mi jeho stryc nabidl, ze me na letiste hodi zadarmo :o) Trosku jsem vahala, verna vecnym pochybnostem svoji maminky a znajic pribehy ztracenych turistek kdesi v rozvojovych zemich, ale osm hodin povidani s Faizem a to, ze si na me vzal email a telefon, me presvedcilo, ze ma zajem dal byt ve styku a ne me nekde zabit nebo minimalne znasilnit. To by se mi nakonec mohlo stat i s obycejnym taxikarem. Na letiste me opravdu odvezli, vnutila jsem strycovi 1000 KES, protoze jsem videla, za kolik bral benzin. Dokonce mi Faiz pomohl az dovnitr s batohem.

Tim ale veskery hladky prubeh meho navratu skoncil. Na letisti jsem se dozvedela, ze KLM netransportuje zadne cestujici do Amsterodamu, protoze vsechny navazujici lety jsou zpozdene a protoze jeste vcera bylo v Amstru zablokovanych 10 000 cestujicich. Letiste tam sice zavrene neni, ale proste nas nechali tady. Bylo mi fakt do breku. Tesila jsem se, ze uz v nedeli dopoledne budu u nasich a ze se s Jirkou konecne uvidime a pojedu domu. Misto toho tady trcim v Regency hotelu v Nairobi, ktery nam nastesti KLM plati i s jidlem, a jeste nemam potvrzeno, kdy poletim! Pry mozna dnes vecer. Jenze, kdyz African rekne mozna dnes vecer, tak to muze taky znamenat pozitri rano. Ach jo. Doufam, ze tu nebudu na Vanoce. A to jeste nemam vubec zadne vanocni darky!

Tak mi vsichni drzte palce, at je to opravdu dnes vecer a at se v poradku dostanu v pondeli domu.

Mise splnena!

Zdravim vas a opet se hlasim ze Cyber Cafe v Kwale. Modlila jsem se poctive a pevne verila, ze se moje druha mise v Keni podari. Jak bylo naplanovano, tak se i stalo. Ucebnice dorazily do Ganja la Simba Primary School! Ani nevite, jakou jsem mela radost, kdyz jsem vsech tech 333 novych ucebnic videla na vlastni oci. Strasne jsem se bala, ze neprijdou v dobe meho pobytu tady - to vite, uz trosku tu zdejsi naturu znam, takze vim, ze se uplne neda na vsechno, co reknou a slibi, spolehnout. Existuji samozrejme svetle vyjimky jako muj kamarad Salimu nebo treba moje adoptivni matka Alice, ale podle me zkusenosti jsou to opravdu vyjimky.

Do skoly jsme dorazili vcera, ve stredu, kolem druhe hodiny. Slunce prazilo, ze by clovek posel vedrem a suchem. Pred skolou uz sedel reditel, zastupce reditele, jeden z ucitelu a jeden ze zastupcu mistni komunity. Vzhledem k tomu, ze cely prosinec jsou prazdniny, nebylo tam ani jedno dite. Nekonal se ani zadny ceremonial, jako minule, coz mi teda vubec nevadilo, ale hezky mi vsichni podekovali a pozehnali, at se dari. Timto prenasim jejich podekovani i vam vsem, kteri jste se na me sbirce podelali. Muzeme byt na sebe vsichni hrdi, jaky dobry skutek jsme vsichni vykonali! Ucebnice jsem pro nas vsechny na pamatku vyfotila a spolu s reditelem a Salimem jsme se dali do predavani obrazku. Deti ze skoly ve Velkych Hamrech nakreslili obrazky a napsali dopisy pro deti z Ganja la Simba skoly. Totez udelaly mistni deti. Nektere se nechaly i vyfotit. Z Ceska jsem diky svoji kamaradce Marcele privezla 73 obrazku a z Keni odvazim 54. Reditel slibil, ze zbyvajici jeste posle postou. Nechala jsem mu na postovne penize, tak uvidime, jestli slib dodrzi. Chtel, aby kazde dite v Cesku melo sveho kenskeho kamarada.

Na zaver vcerejsiho setkani jsem dostala pozvanku na sobotni slavnostni charitativni ceremonial u prilezitosti planovaneho otevreni 6. rocniku v Ganja la Simba skole. Bohuzel se nezucastnim, protoze v sobotu rano odjizdim pres Mombasu do Nairobi, odkud vecer odletam zpet do Ceska. To samozrejme nebyl pro reditele problem, protoze nevahal a hnedka me oslovil s zadosti o prispevek! No, trosku jsem z toho mela pocit, ze clovek jednou poda pomocnou ruku a hnedka se ho snazi pumpnout o dalsi pomoc. Je to pochopitelne, financni zdroje tu jsou jaksi vyschle, stejne jako puda kolem. Prispela jsem tedy tolik, kolik jsem si jeste mohla dovolit. S reditelem jsem se rozloucila s tim, ze budeme v kontaktu, ze casem mozna pro ne jeste neco udelam. Mimo to, ze pokud budou deti chtit, budu posilat jejich korespondenci.

Nasledovalo setkani s mym "synem" Hamisim, ktery nemohl verit vlastnim ocim, ze me zase vidi. Museli jsme se jit podivat na jeho domek, ktery sam postavil. Zvenku vypada docela hezky, ovsem uvnitr je jeho stav ponekud zalostny. Takovy jsem tu jeste nevidela. Ale vim, ze tu lide ziji v jeste horsich stavenich. Staci se rozhlednout kolem sebe, kdyz jedete matatu nebo autobusem. Dostala jsem od Hamisiho pytel nasbiranych kesu orisku, ktere jsme si dneska oprazili. Na oplatku jsem mu dala retizek. Pozdeji jsem od Salima zjistila, ze je Hamisi uplne bez penez, a ze on sam mu dal stovku. Kdybych to byvala vedela, taky bych mu neco dala.

Na zaver bych vam rada poreferovala, jak se to tu ma s mistni zvirenou. Jestli jsem minule byla prijemne potesena, ze jsem nevidela zadne svaby, tak ted muzu napsat jen opak. Tehdy byla zima, nyni je leto, a kazdy vecer se na zachode usidli par obrovskych svabu, sem tam je nejaky i v dome, tuhle jsme jednoho honili mezi mymi vecmi. Jsou tak velci, ze je mi odporny na ne slapnout. Az si budu balit, budu muset kazdou vec provetrat, abych si nejakeho neprivezla domu. Pred par dny se nam na zachode nade dvermi usidlil obrovsky, tlusty pavouk. Asi tak velky a hnusny, jako je Pepa - pavouk kamaradky Misi. Az na to, ze tenhle pry byl neskodny. Ja od te doby ale chodila na druhy zachod. Tri dny jsem o nem mluvila, az Salimu nevydrzel a kvuli me ho zabil, coz by normalne neudelal. To se ale fakt nedalo, byl fakt hnusnej! Taky mame "doma" dve kotatka. Salimu a ostatni v dome k nim maji ponekud rezervovany vztah. Ani nevedeli, jestli jsou to holka a kluk, coz jsem zjistila az ja, natoz aby jim dali jmena. Me to ovsem neudivuje, lide tady proste maji jiny vztah k domacim mazlickum, jako mame my ze severni polokoule. Pro ne jsou proste "useless" - nic z nich neni, zadne mleko, zadne maso, nepomuzou na poli, proste jsou k nicemu.

Pokud mi to vyjde, napisu odsud jeste v patek odpoledne. Zatim se mejte vsichni pekne a nezapadejte mi jako broucci.

Byla jsem v Tanzanii!

Zdravim, hlasim se opet ze Cyber Cafe v Kwale. V patek rano jsme brzy vstavali, protoze jsme jeli na navstevu k Salimovu strycovi, ktery me pozval do Lunga Lunga. Znamenalo to jet matatu 40 minut do Likoni, odkud jezdi privoz do Mombasy, a odtamtud jet 2 hodiny express matatu do Lunga Lunga! Je to tusim nejakych 100 km, ale cesty a vozidla nejsou nejlepsi, takze proto cesta trva tak dlouho. Express matatu spociva v tom, ze furt nezastavuje a nenabira a nevysazuje lidi. V nasem pripade to platilo tak do 3/4 cesty. Pak zacali nabirat a nabirat, ze nas v jednu chvili ve vozidle pro 14 osob bylo odhadem 25! To uz i mistni byli nastvani. Ja mela hlavne strach, aby nam diky pretizeni neselhaly brzdy. Nastesti se ale nic nestalo a my v pohode dorazili.

Lunga Lunga je mala vesnicka a jedine, co je turisticky zajimave, je prechod do Tanzanie. Salimuv stryc je na mistni pomery bohaty clovek, ma univerzitu a je statnim zamestnancem. Dela Public Health Officera. Proste urednika, kterych je tu mraky, protoze pracuji pomalu a neefektivne a presto jsou velmi dobre placeni. Zna se se vsemi policajty a uredniky na hranici. Rozhodl se, ze nas provede po svych pozemcich kolem hranice, na kterych hodla vystavet business, a ze nas vezme do Tanzanie. Coz se opravdu stalo! Nejvtipnejsi na tom bylo, ze jsme tam fakt byli vpusteni na dobre slovo a naprosto neoficialne. Jediny, kdo tam byl opravnene, byl stryc, protoze ten jediny mel pas. Salimu pas nema vubec a ja nosim s sebou jen kopii a v originale stejne nemam tanzanske vizum. Bohuzel jedinym fotografickym dokladem meho kratkeho pobytu v Tanzanii je fotka s pivem Serengeti a kamiony zacpana hranice. Bohuzel tam nemaji zadnou ceduli "Welcome in Tanzania", u ktere bych se mohla vyfotit.

Cestou zpatky jsme jeli podobnym express matatu, takze se mi v jednu chvili ocitlo neci dite na kline. Vystupovali jsme v Ukunda, protoze jsem potrebovala do bankomatu banky Barclays, a ta v Kwale neni. Kdyz uz jsme tam byli, tak jsme jeli navstivit Salimovu sestrenici do Diani Beach, ktera pracuje v Leopard Beach Resort. Zatim ale jen jako trainee, tedy za ubytovani a stravu, a po 3 mesicich se uvidi, jestli ji zamestnaji nebo ji daji jen papir a doporuceni a ona bude muset hledat praci jinde. Studuje turismus, tak by se ji to pry hodilo, kdyby si ji tam nechali.

V nedeli se mi uz ani nikam nechtelo, takze jsem vegetila cely den v Ziwani. Vyprala jsem si nejaky veci a zacala cist material do skoly na diplomni seminar. Salimova maminka se ptala, co chci k obedu, tak jsem vymyslela, ze udelame spagety s rajcaty a opecenymi vejci. Vim, ze to tu vari, ale ona nevedela, jak chci ty vajicka. Tak jsem varila ja. Udelala jsem to trosku jinak, nez oni, a moc jim to chutnalo. Navecer pak pro me prisel Salimuv kamarad Said, ze nas zve na veceri, ale ze musim jit napred, abych ji pomohla uvarit. Takze jsem s jeho sestrou Binti sedela v male zakourene kuchyni se slepicema a kockama, a varily jsme kokosovou ryzi s bramborami a hovezim masem. Byla to dobrota. Po vcerejsku jsem ovsem smrdela jako prava africka zena: kourem a jidlem :o)

V sobotu volal reditel skoly Ganja la Simba, ze ucebnice by mely prijit ve stredu. Modlim se, aby fakt prisly, abych mela nejake dokladove fotky!

Pro dnesek koncim, nejspis se ozvu az v patek. Mejte se pekne!

Karibu na Kwale / Ziwani

Konecne zdravim z Kwale. Dostala jsem se sem kvuli snehove kalamite v Evrope a nejakemu operacnimu problemu na letisti v Nairobi s jednodennim zpozdenim. Z Prahy jsem sice odletela jen s 20 min zpozdenim, ale na letisti v Amsterodamu jsem se dozvedela, ze let ve 20.40 je opozden a poleti v 9.15 druhy den rano. To byl trosku sok. Bylo to vsechno tak pekne naplanovane. Dostala jsem voucher na hotel, seznamila se se dvema prijemnymi Cechy, co prileteli zrovna ze Shanghaje a spolecne jsme povecereli. Rano rychle snidane a honem na letiste, kde jsem ovsem zase cekala o 1.5 hodinu dele, nez bylo v planu. Do Nairobi jsem tedy priletela v devet vecer a nez jsem dorazila do centra na autobusove nadrazi, tak vsechny nocni autobusy ujely. Tak jsem zakoupila jizdenku na 11.00 dopoledne druhy den, protoze drivejsi byly vyprodany. Nucene jsem tedy musela prespat v centru Nairobi v takovem, no, hodne levnem hotylku. Na ulici rachot do ctyr do rana, ale to mi ani nevadilo. Jen jsem byla bez vecere, pacto neni radno belochovi po setmeni vychazet. Tedy, uplne bez vecere jsem nebyla, snedla jsem susenky od maminky. Rano odjezd relativne vcas, ovsem stejne jsem do Mombasy prijela v 19.00 hodin, coz znamenalo, ze nestiham zadne matatu do Kwale. To uz ale davno vedel Salimu, takze pro me prijel autem s kamaradem. Coz me tedy stalo navic 2000 KES. Privitani bylo vice nez vrele, jak u Salima doma v Ziwani, tak u Alice s jejim Salimem (to jsou ti, co jsem u nich bydlela predtim). Vsechny jsem obdarovala. Zustavam v Ziwani v domecku Salimovy maminky, protoze u Alice ocekavaji nejakeho dobrovolnika, tak abych jim neblokovala kapacity.

Jak jsme jeli tim autem, tak jsem konecne pochopila, jak tu pouzivaji dalkova svetla a blinkry. Takze, dalkova se nerozsvecuji proto, aby clovek videl, ale aby byl viden. Takze vzdycky, kdyz proti nekdo jede. No a blinkr? Ten slouzi k tomu, aby oznacil okraj auta. Tedy vzdycky, kdyz proti nekdo jede, tak rozsvitite ten na potkavaci, tedy vnitrni strane! :o)

Hnedka ve stredu jsme pres kancelar Shifoga, kde jsem predtim pracovala a ktera je uplne prestavena, odjeli do Ganja la Simba Primary School. Meli jsme tu sraz s reditelem, ktery mel pripravenou objednavku na ucebnice. Prosli jsme to, posedeli a vyrazili do Ukunda do knihkupectvi za madam Lelou! Po vsem moznem saskovani s kurzy, mnozstevni slevou a ja nevim cim, jsem nakonec objednala 333 ucebnic, ktery jsem vcera byla i zaplatit! Meli by je do skoly v pondeli dovezt! Tak snad se to aspon pristi tyden podari, abych byla u predani a nafotila to! Dokonce i deti pripravily vykresy, ktere mely za ukol a ktere s nimi vymenim za vykresy ceskych deti.

Jinak je tu tedy uplne brutalni vedro! Nejakych 40 stupnu, cili az prijedu domu, tak asi zmrznu! Vubec si v tomhle vedru neumim predstavit, ze je doma snih a ze budou Vanoce. Dokonce se tu potim, coz je u me zazrak.

Vcera jsme byli v Mombase, protoze jsem si potrebovala zarezervovat jizdenku na pristi sobotu do Nairobi. Ovsem problem, je jenom rezervovana, musim ji prijet zaplatit 2 dny pred odjezdem. Boze, jak komplikovane. Nicmene, kdyz uz jsme byli v Mombase, tak jsme vyrazili do Haller parku, coz je takova otevrenejsi, prirodnejsi ZOO. Vstupne jsme pro me neusmlouvali ani na studenta, ani na dobrovolnika. Proste nejsem rezident, tak budu pekne platit 800 KES misto 250 KES.

To je pro dnesek vsechno, snad se zas ozvu po vikendu! Mejte se v te zime krasne!

Ano, opravdu tam zase letím!

Zdravím vás zase po čase ze svého blogu o Keni. Mám k tomu pádný důvod. Ano, tušíte správně. Zase letím do Keni. Já když si něco vezmu do hlavy, tak to musím dotáhnout. Když jsem na podzim 2009 odjížděla z Jihoafrické republiky, řekla jsem si, že se do Afriky vrátím. A vrátila jsem se tam hned v červnu 2010 a hned na téměř 1,5 měsíce do Keni jako dobrovolník. Když jsem v srpnu odjížděla z Keni, řekla jsem si, že se tam ještě musím vrátit. A je prosinec a já fakt jedu zpátky...

Slíbila jsem totiž dětem z Ganja la Simba Primary School, že se budu snažit sehnat nějaké finance, abych jim mohla koupit víc učebnic, než mají. Tehdy jsme jim k jejich současným 45 učebnicím na 80 žáků na 6 přemětů předávali ubohých 10 navíc. Vypsala jsem soukromou finanční sbírku a během dvou měsíců sehnala od svých přátel a přátel jejich přátel 25 000 korun, za což počítám, že budu moct koupit 250 učebnic.

VŠEM TĚM, KTEŘÍ PŘISPĚLI DO MÉ SBÍRKY NA UČEBNICE I TOUTO CESTOU MNOHOKRÁT DĚKUJU!

NEJVÍC CHCI PODĚKOVAT SVÝM RODIČŮM, kteří mě tolik podporují. Nejen ve studiu, tak v těchto mých charitativních snahách. Bez nich bych tuhle druhou cestu do Keni nezrealizovala. Měla jsem totiž koupenou jednu letenku na konec října, ale musela jsem ji z neodkladných důvodů zrušit a přišla o dost peněz a tím pádem neměla na druhou, kterou mi naši koupili. DĚKUJU DĚKUJU DĚKUJU

V neděli, tj. zítra, v pět odpoledne odlétám z ruzyňského letiště přes Amsterodam do Nairobi. Odtamtud zase autobusem do Mombasy a tam už by měl na mě čekat můj kamarád Salimu. Když jsem odjížděla posledně, měla jsem problém se sbalit do krosny. Tentokrát moje krosna téměř zeje prázdnotou a přitom mám všechno nutné, co jsem měla i minule. Je ale fakt, že jsem s sebou minule měla spoustu věcí, třeba oblečení, navíc. Teď mám jen to nejnutnější, vždyť se tam skoro všechno dá pořídit tak levně.

Takže mi prosím všichni držte palce, ať není zítra na letišti zase sněhová kalamita, ať není kalamita ani v Amsterodamu a ať v pořádku dorazím do Mombasy, respektive do Kwale.

Všem díky a ozvu se z Kwale :o)

Rozloučení a shledání

Zdravím, tentokráte již z domova v Olešnici! Poslední odpoledne v Nairobi jsem strávila na internetu psaním předešlého článku. Do rezidence KVDA jsem se vrátila někdy kolem páté a sbalila si krosnu. Přišla mi docela lehká, ale na letišti jsem zjistila, že váží pěkných 25 kg! Zaplatit po mě nikdo nic nechtěl, ale nebudu předbíhat. Řekla jsem si, že si poslední večer užiju v kuchyni přípravou poslední africké večeře, takže jsem se připojila k Mosesovi a Ester a pomohla jim nakrájet sukumawiki (něco jako kedlubnový špenát). Poslouchali jsme Stephana hrajícího na kytaru společně s rádiem a do toho si připomínali zážitky z našeho workcampu. Nejvtipnější zážitky ovšem vyprávěly dvě Francouzky, které se po většinu večerů na jejich workcampu bavily s místními o sexu a kámásútře!!! Místní prý neznali víc než klasickou polohu, takže se jim chystají onu erotickou knihu poslat :o) Spát jsem šla někdy po desáté, úplně vysmátá...

Ráno jsme kupodivu vyrazili vcelku včas, což bylo vzhledem k času obdivuhodné. Vyjížděli jsme v pět ráno, protože mé letadlo letělo v osm a nikdo nebyl schopný garantovat, že nebude v Nairobi žádná kalamita nebo zácpa už v tuhle nekřesťanskou hodinu. Poslední chvíle v Keni mi místní dávali fakt zabrat. Když jsme už byli skoro na letišti, zastavili nás policajti a řekli si o peníze. Prý to takhle dělají vždycky, když vidí, že černoch veze mzungu. Kdybych bývala věděla, co policajt říká, asi bych protestovala, aby mu něco dali. Jenomže jsem mu svahilsky nerozumněla. Na letišti, když jsem vystupovala, zeptal se Leonardo, který mě vezl, co prý mu dám na památku, aby si mě pamatoval. A to jsme se znali asi tak 2 hodiny! Chlápek, co mi balil krosnu do fólie, předváděl divadlo, jak vůbec nemá na tisíc šilinků zpátky a asi si myslel, že mu tam ty čtyři stovky nechám! Korunu všemu dal prodavač v knihách, kde jsem si kupovala svahilštinu pro samouky (opravdu to myslím vážně, že se do Keni pojedu ještě podívat)! Kniha stála 23 dolarů tj. povídal nějakých 2400 šilinků. Měla jsem akorát 1000, tak povídal, že to můžu doplatit kartou. A namačkal při platbě 19 dolarů, což ani náhodou nebylo skoro o polovinu méně než těch 23 dolarů! To jsem mu vynadala do zlodějů, to bylo fakt moc. Si jako myslel, že jsem asi nechodila na matematiku nebo co! Pěkně mi z pokladny vysolil 5 dolarů v hotovosti a byla jsem spokojená. Zlatá neturistická vesnice, na takovýchhle turistických místech a ve velkoměstech aby se člověk pořád dohadoval o ceně!

Počáteční dvě hodiny letu to pěkně házelo, takže jsem se nacpala snídaní, spolkla celej Stilnox a skoro celý let strávila v polospánku :o) Tříhodinové čekání v Amsterodamu na přestup jsem strávila v podivném rozpoložení, kdy jsem se těšila na shledání s našima, bráchou a Jirkou na letišti v Ruzyni, ale zároveň mi bylo strašně smutno, že můj pobyt v Keni skončil...

Jsem moc ráda, že jsem tenhle výlet uskutečnila. Splnil přesně to, co splnit měl. Vše, co jsem o sobě tušila, jsem si prověřila v praxi a jsem z toho šťastná!

NP Lake Nakuru a posledni v Keni

Opet vsechny zdravim, jsem zpatky v Nairobi z cestovniho vikendu. Vikend jsem stravila v Narodnim parku Lake Nakuru, ktery je cca 2.5 hodinky cesty z Nairobi. V patek odpoledne jsem jela naproti kamaradovi na letiste, kam me odvezl Leonardo z KVDA. Tentokrat jsem si cestu musela platit, rekl si o 300 silinku mene, nez si puvodne rekl taxikar, ktery se mi vnucoval, ze me tam odveze. Cili cesta stala 1700 KES. Nemel zpatky tri stovky, tak mi slibil, ze mi je v pondeli vrati. Cekala jsem, jestli dodrzi slib a dokonce jej dodrzel a tri stovky se hreji v me penezence :o) Ne, ze bych je potrebovala, ale princip je princip.

V sobotu rano jsme tedy vyrazili smer Nakuru. Trosku jsme jeste uvazovali, ze cestu natahneme az k Victoria Lake, jenomze by to bylo jeste dalsi asi tri hodiny z Nakuru a zbytecna honicka. Holt si vsude clovek musi nechavat mista, ktera navstivi priste. Ja si pro priste nechavam Mt. Kenya :o) Podle mapky v Lonely Planet jsme bez problemu dojeli k hlavni brane a zaplatili dva vstupy a vjezd autem za 10 tisic silinku. Ocekavala jsem, ze uvidime hlavne plamenaky, hrochy a nosorozce. Zpocatku jsem fotila kazdou antilopu, kterou jsem zahledla, ale pocty zvirat se se zvysujici se vzdalenosti od brany stoupaly, takze jsem ve foceni osamocenych antilop polevila. Primo u brehu jezera Nakuru bylo uplne ruzovo, bylo tu snad tisicihlave hejno plamenaku, coz byla parada. O kus dal stado buvolu, ze kterych jsem tedy mela respekt. Coz mam ostatne i z obycejne ceske kravy. Vyjeli jsme nahoru na Baboon Cliff, odkud byl fantasticky rozhled na park. Puvodne jsem si myslela, ze Rift Valley bude vypadat podobne jako Grand Canyon, ale v miste, kde jsme byli my, je to obrovsky siroke udoli, nemozno dohlednout druhe strany. Steny udoli porostle beznou vegetaci, vsude zeleno, protoze tu casto prsi.

V parku bylo dost navstevniku, tak jsme si radsi zavolali do Sarova Lion Hill Lounge, abychom rezervovali chatku. Vzhledem k tomu, ze prodavaji jen s plnou penzi, rozhodli jsme se tam dojet na obed, protoze vstupne jsme zaplatili na 24 hodin. V Lounge jsem se po tom mesicnim pobytu v hlinenem domku citila az zbytecne luxusne. Porad jsem si predstavovala, co by takovehlemu prepychu rekli moji kamaradi z workcampu! Po obede jsme se vydali smer Malakaya Falls, jenomze jedna cesta byla uplne spatna, cela pod vodou a my nemeli 4x4 a ani off road, tak jsme si to netroufli. Snazili jsme se to objet jinou cestou, jenomze se hnala bourka. Kdyz jsme videli blizici se bourku, tak jsme to radsi otocili, protoze bychom to taky nemuseli dojet zpet, kdyby byly vsude kaluze vody. Sice jsme nedojeli k vodopadum, ale narazili jsme na stado ziraf! Nikdy jsem v prirode zirafy nevidela. Bylo to neco uzasneho. Jsou to neuveritelne elegantni zvirata!

Druhy den jsme ucinili druhy pokus o cestu k vodopadum, ale cesta byla jeste horsi nez predchozi den. Dojeli jsme docela daleko, ale cesta byla fakt spatna a bahnita. Auto po tom bahne klouzalo jako po ledu, tudiz jsme to vzdali. Satisfakci na zpatecni ceste ven z parku nam bylo obrovske stado zeber, uprostred nehoz jsme se ocitli...

Ubytovali jsme se v Midland Hotelu v centru Nakuru a po obede se vypravili na krater Menengai. Jenomze cesta nahoru byla tak spatna, ze jsme to asi 3 km pred vrcholem zapichli a rozhodli se pokracovat pesky. Prochazeli jsme kolem zapadleho off-roadu a dekovali Bohu, ze jsme auto zaparkovali. Jenomze vrcholu jsme stejne nedobyli, protoze skoro nahore byla vesnicka s hospodou, kolem divny lidi a deti, ktery po nas chteli penize, coz se mi tu v Keni jeste nestalo. Necitili jsme se tam uplne bezpecne, tak jsme se rozhodli nepokracovat a vratit se zpatky k autu. Pripojili jsme se k nejakym studentum, kteri sli zrovna dolu a desne se snazili mezi ne zapadnout :o)

Navstivili jsme alespon naleziste Hyrax Hill. Trosku jsem byla pysna sama na sebe, ze skoro vsechno, co nam pruvodce vykladal, vim a pamatuji ze skoly z biologicke antropologie. Diky sadistickemu Dr. Sladkovi :o) Jinak naleziste samotny nic moc, mozna bych i rekla, ze nema cenu tam ani jezdit. Navic tam bylo ukrutne moc moskytu, ze jsem jich tady jeste tolik nezazila. V pondeli rano jsem v Nakuru utratila skoro vsechny penize na mistnim trzisti za darecky pro svoje blizke. Frajer, u kteryho jsem kupovala 3 kikoi, si myslel, ze mi jednu proda za 2 tisice silinku! Pritom tu svou, co mam, jsem kupovala za tri stovky. Samozrejme, ze jsem si i tyhle tri koupila za tri stovky a jeste jsem mu vynadala, ze me chtel okrast! Tak mi dal darem koralkovy naramek :o)

V Nairobi v KVDA rezidenci jsem znovu potkala nektere lidi z naseho workcampu v Kinondo, stastne to shledani! Moc rada jsem se privitala s Esther, Mosesem, Martinem a Kennedym. Vsichni me zitra chteji jet vyprovodit na letiste, takze to bude hodne tezke rano...

Zitra rano tedy konci muj skoro 1.5 mesicni pobyt v Keni. Na zacatku se mi zdalo, ze to tu nebudu moct vydrzet a rikala jsem si, ze je dobre, ze tu nejsem na delsi dobu. Jenomze ted citim, ze bych tu jeste klidne mesic nebo dva zustala! Mozna, ze o to hur by se mi to tu opoustelo, kdybych tu byla jeste dele. Na druhou stranu se mi styska po Jirkovi, po rodicich a po brachovi, ktere vsechny moc rada zitra vecer uvidim na letisti v Praze!

Co napsat na zaver? Nashledanou moje milovana Keno! :o)

Kvaheri Kinondo!

Ahoj! Sedim zase zpatky ve starem znamem Cyber Cafe v Nairobi. Vcera vecer jsem sem prijela z Mombasy a musim rict, ze se mi uplne ukrutne styska po pobrezi, ktere je fascinujici, nadherne a teple! Co se delo posledni tyden? Ctete dal...

V poslednim tydnu se mne zacaly deti vyptavat, kdy odjizdim. Byla to pro ne zasadni informace, protoze mely zajem o nejake dary. Zvlaste jeden chlapecek si myslel, ze si prinese batoh a ja mu dam vsechny svoje veci. Trosku mne to zarazilo, nicmene s tim, ze nektere svoje obleceni tu necham, jsem pocitala. Rozdala jsem tedy par tricek, ale kazdemu po jednom. Rovnez lokalci z rad dobrovolniku se pomalu zacali tesit, co odpadne z International dobrovolniku. Venovala jsem balicek Smecty a rehydratacnich roztoku Mosesovi, ktery pracuje se sirotky a tohle se mu urcite bude hodit. CD s pisnickama jsem venovala Martinovi, jenz je muzikant a mohl by z nej nacerpat inspiraci. Svuj nozik zakoupeny v HUDY jsem venovala svemu synovi Hamisimu, kterymi se mi rovnez citil byt zavazany za lekci internetu, takze mi venoval svuj nahrdelnik. Je z koralku a jsou na nem takove ornamenty z neceho bileho. Pry to neni slonovina, ale nejaka kost. Pokud to je slonovina, tak me v Amsterdamu rovnou zabasnou :o) Salimovi jsem venovala par veci z lekarnicky a poprosila ho, jestli by muj destnik nehodil k Alici v Kwale, ktere jsem jej slibila. K rozebrani jsem nechala provazek, izolepu atp. Zkratka jsem se snazila zbavit veci, ktery nemusim zpatky do Ceska vozit a ktery mistnim muzou k necemu byt. Nejvic mne ale prekvapil Martin, ktery nelenil a optal se mne, jestli mu necham svou nafukovaci karimatku. Musela jsem mu vysvetlit, ze stala pres tri tisice korun a ze i pro me to byl trosku luxus si ji koupit...

V utery odpoledne jsme se take vydali do Ganja la Simba Primary School, kde jsme chteli predat tech 10 ucebnic, ktere jsem v pondeli byla koupit v Ukunda. To byste neverili, jaka se tady z obycejneho predani daru umi udelat parada a akce na cele odpoledne. Cela skola, tedy 84 studentu, nekteri rodice, ucitele, reditel skoly a my jsme zasedli venku pred skolou. Zacalo se modlitbou, pak dlouze mluvil reditel, pak ucitel, pak nas vedouci workcampu. Nasledovaly kratke projevy nas vsech dobrovolniku. Ja jsem detem slibila, ze se pokusim v Cesku udelat fundraising a ziskat penize na dalsi ucebnice a rozloucila jsem se s nimi. Ve finale jsme kazde tride predali tech par ucebnic a session zakoncili opet modlitbou. Bylo to prijemny a na vsech bylo videt, ze si tuhle slavnost uzivaji.

V tydnu jsme meli taky prvni zdravotni komplikace. Juma - pruvodce v Kaya Kinondo Forest - neprisel dva dny do prace, protoze mu bylo blbe od zaludku a mel horecky stridave se zimnici. Vykladal, ze mu doktor rekl, ze ma v zaludku malarii. Coz je podle me blbost, protoze za dva dny se oklepal a byl jak rybicka! Dalsi den rikala Jieul, jedna z Korejek, ze ji boli bricho a cely den lezela. Hrozne se to vecer u taboraku resilo - jestli jako cooking tymy dodrzuji hygienicka pravidla atp. Ja jsem jim ale rekla, ze buhvi co vypila a nebo ze to chytla od Jumy a ze je to obycejna strevni chripka. Taky, ze jo. Dalsi den rano vstavala a sla pozorovat vychod Slunce na plaz! Ve stredu navecer zas dalsi Korejka chodila v perove bunde, ze ji je zima a blbe, ale jak to dopadlo nevim, protoze jsem ve ctvrtek rano odjizdela. Mam spis pocit, ze to moc prozivaji. Me bylo jeden vecer pekne blbe z chapati, protoze byly moc mastny. Zkratka zlucnik nestihal, ze jsem sotva dychala. A taky jsem s tim nikoho neotravovala. Vzala jsem si cholagol a do rana jsem byla v cajku...

Ve stredu byl tedy muj posledni den v Kinondo a mela jsem cely den sluzbu v kuchyni s Hamisim a Omarim. Rano jsme museli vstavat v 5.45 hod., abychom stihli pripravit mandazi. To je moc velka dobrota! Vezme se psenicna mouka, hnedy cukr, olej a prasek do peciva. Umota se z toho testo, rozvali a vykrajeji se trojuhelnicky, ktere se smazi v oleji. Nekteri z vas se uz ted mohou zacit tesit na promitani fotek, protoze k tomu chci mandazi udelat! Obed jsme pripravovali pod bedlivym dohledem asi 30 deti, ktere nemely do ceho pichnout. Pozorovali, co mzungu dela jinak nez jejich maminka. Po tom, co jsme umyli po obede nadobi, jsme se Salimem vyrazili do Ukunda nakoupit na vecerni rozlucku, ale hlavne, abychom posedeli na verejne Diani Beach, kam jsme moc radi chodili. Chtela jsem se rozloucit s Indickym oceanem. Cely den jsem byla dost namekko, coz vyvrcholilo vecer. Ne ze by se mi nechtelo opustit workcamp, to ne, ale pobrezi a nektere lidicky.

Po veceri a standardnim meetingu jsme ukoncili nasi celotaborovou hru Secret Friend. Ta spocivala v tom, ze jsme si kazdy na zacatku vylosovali nekoho, komu jsme meli cely workcamp "delat dobre", tak aby netusil, kdo je jeho tajny pritel. Ja to mela slozity, protoze jsem si vylosovala kluka, co mi lezl na nervy, tak jsem mu alespon predposledni den tajne venovala mandarinku. Nejakou zahadou me nemel vylosovanou nikdo, ale nebyla jsem sama, kdo dopadl jako sedlak u Chlumce. Pak nasledovalo kolecko, kdy mi kazdy neco na rozloucenou rikal. Zvlhly mi oci, kdy mluvil Hamisi, a kdyz mluvil Salimu, tak jsem se rozbrecela uplne. Myslim, ze Hamisi taky jen tak tak zadrzoval slzy. Pak jsme snedli a vypili, co jsem nakoupila. Ja sla ale spat az nekdy v jednu, protoze jsme jeste se Salimem sedeli a kecali.

Rano jsem zas vstavala pred sestou, abych nahazela posledni veci do krosny a mohla vyrazit. Vstaval samozrejme i Salimu, ktery mne doprovazel az k autobusu v Mombase. Mela jsem tedy celou cestu spolecnost a nemusela se tahat s krosnou. Vstaval i Moses a Mwawimo (ten, co mi lezl na nervy), aby me mohli doprovodit na matatu a zamavat mi. Mwawimo me prekvapil a venoval mi kikoi (velky satek), prestoze jsem na nej cely workcamp nebyla uplne nejmilejsi. S Mosesem se jeste mozna uvidim v pondeli tady v Nairobi, ma se zastavit v KVDA rezidenci. Z Kinondo jsme tedy vyrazili matatu o pul sedme. Krasne jsme vse stihli, takze jsem uz v osm kupovala jizdenku do Nairobi, abych mohla v 8.30 autobusem opustit Mombasu. Bylo to strasne, strasne, ale strasne bolestivy a smutny louceni. Je neuveritelny, jak mi nekteri lidi dokazali za ten mesic prirust k srdci! Rovnez pobrezi, do toho jsem se zamilovala. Je proste uzasny a nadherny a musim se sem jeste jednou nekdy vratit!

Do Nairobi jsem dorazila v ocekavanem case, nekdy kolem pul paty. Hnedka u vystupu z autobusu jsem si domluvila odvoz taxikem. Bylo tam samozrejme mraky nahanecu, takze si clovek mohl vybirat. Ja vzala toho, co byl nejbliz. Provoz tu byl vcera fakt brutalni. Prijela jsem do stare zname rezidence KVDA a potkala tu nektere zname tvare mistnich zamestnancu. Velkym potesenim bylo, ze tu byli i nejaci dobrovolnici, a to Elis z USA, Clare z Irska a Carlos ze Spanelska, kteri vsichni mluvili perfektni anglictinou, ktera mi po mesici zvlastni kenske anglictiny znela jako rajska hudba! Hnedka mi rekli, ze za pul hodiny vyrazi na veceri do centra a jestli nepojedu s nimi. Coz jsem s radosti privitala, protoze jsem nechtela stravit opustena cely vecer. Cely vecer jsme tedy neuveritelne klevetili a ja mela po dlouhe dobe pocit, ze umim anglicky, protoze jsem mlela paty pres devaty a holky taky a ja vsemu rozumnela. Jen chudak Carlos ty nase reci nejak nestihal. Holky uz totiz mely za sebou pobyt tady, takze jsme si mely co vypravet, on to ma teprve pred sebou.

Dneska mam sraz s kamaradem na letisti, prespime jednu noc v Nairobi a zitra rano vyrazime smer Rift Valley! To byl vzdycky muj sen Velkou prikopovou propadlinu videt! Uvidim tedy i zapad Keni. Ozvu se az v pondeli odpoledne, kdy uz zase budu zpatky tady. Mejte se bajecne a tesim se na vas!

Kwale & Ziwani aneb zpatky doma

Zdravim, tak jsem tu zase. Sedim v Ukunda u pocitace s mym "synem" Hamisim, ktereho jsem prave ucila na internetu a zakladala jsem mu email. Predtim jsme ale byli jeste v knihkupectvi nakoupit ucebnice, na ktere jsme se hromadne slozili a ktere zitra predame Ganja la Simba Primary School. Sedi tu vedle me, takze tenhle clanek nebude moc dlouhy, zkratka jen o tom, co jsem delala o vikendu.

V patek odpoledne jsem si tu konecne poradne zahrala volejbal. Hrali jsme ovsem s takovym univerzalnim micem, se kterym tu hrajou i fotbal, takze byl trosku tvrdsi a mam z toho modriny na rukach. Hrali jsme se starsimi detmi (osmaci, sedmaci) a musim rict, ze hrali dost dobre. Ja ale diky treninkum v Olesnici taky nehrala zle :o) Po volejbalu mi poradne vyhladlo, tak, ze jsem se nemohla dockat vecere, takze jsme vyrazili na mistni mini market na smazenou rybicku. Byla vynikajici! Zpusob servirovani pro Evropana ponekud neobvykly - ten, kdo nema zkusenost z Asie nebo Afriky a poulicnich stanku s jidlem, tak by si tu rybicku nedal. Rybicky vylozeny na tacu lezicim v prachu na zemi, tu, kterou si vyberete vam zabali do novin nebo papiru od mouky a odnesete si ji. Smazena ryba ma jednu velkou vyhodu, muzete ji snist uplne celou i s hlavou. Tu ja teda nejim, to moc krupe, ale jinak ji snim celou.

V sobotu rano jsem tedy vyrazila se Salimem smer Kwale. Z Kinondo se musi prestupovat na Kombani junction, coz funguje dost dobre, protoze tam prestupuje hodne lidi, takze tam ceka spousta matatu. Poprve jsem cestu do Kwale jela za svetla, takze jsem konecne videla vsechny ty uzasny kopecky kolem a nadhernou scenerii palem a ruznych jinych tropickych stromu. Po tom, co jsme vyzvedli v kancelari SHIFOGA dalekohled a po tom, co jsem napsala v Cyber Cafe predchozi clanek, jsme si dali obed v jedne mistni putyce. Zajimave je, ze restauracim tu vetsinou rikaji Hotel. Musim rict, ze jsem si dost oblibila Ugali (kukuricna kase) a ze ho budu postradat. Zpocatku jsem si nemohla zvyknout ho jist rukama, protoze jsem neumela k uzmoulanemu soustu pridat treba fazole nebo dengu (neco jako zelena cocka), ale ted uz to zvladam bravurne a svuj cestovni pribor jsem nekde potratila. Nasledne jsme se zastavili v dome u me host family - u Salima a Alice. Tu malem trefilo, kdyz me videla ve dverich, protoze jsem jim samozrejme nepsala ani nevolala, ze prijedu. Posedeli jsme, slibili navstevu na druhy den odpoledne a sli o dum dal.

Respektive do vesnicky Ziwani, kde bydli Salim se svoji maminkou a strejdou. Nocovala jsem tam, laskave mi prenechal svuj pokojicek a spal u strejdy. Salim ma 3 bratry, kteri uz doma nebydli. Mamince je nejakych 65 let (asi tak, nevi totiz, kolik ji je) a spatne chodi. Starat se o domacnost ale zatim zvlada. Tatinek mu umrel pred nejakymi 20ti lety na komplikace s cukrovkou. Maminka patri ke stare generaci, ktera jeste nechodila do skoly, takze neumi psat ani cist. Rovnez neumi anglicky, takze moje komunikace s ni se odehravala jen temi par slovy, ktere svahilsky umim. Navecer jsme vzali dalekohled a vydali se zase pozorovat slony na utes nad udolim Mwaluganje Sanctuary Reserve. Tentokrat jsme jich videli jeste vic nez minule. K veceri nam maminka udelala chapati s fazolemi, ktere jsme meli jeste druhy den k snidani a zbytek fazoli jeste k obedu. Takze jsem v nedeli vecer byla nafouknuta jako vzducholod.

V nedeli dopoledne jsme vyrazili do Mwaluganje rezervace k vodopadu. Je nejakych 15 metru vysoky. Pri ceste dolu se najednou pruvodce zastavil a povida, abych vytahla fotak. Pred nami na ceste se vyvalovala krajta. Pekny macek, nejake dva metry dlouha. Vyfotila jsem si ji a pak se laskave odplazila z cesty pryc. Nastesti z nas dostala strach. Pro jistotu jsme meli v rukou kameny, ktere jsme nahazeli do krovi, kam se odplazila, aby dostala jeste vetsi strach a nevratila se na cestu. Bylo to moje druhe setkani s takovymhle obr hadem, ale ani jednou jsem se nejak nebala. Clovek musi byt v uctive vzdalenosti a pockat, az se potvora vzdali. Po obede jsme se vydali na navstevu znovu k Alici a Salimovi. U sousedu se odehravala svatba, takze tam bylo poradne rusno. Byli jsme se tam podivat.

Obvykle se tu na svatbach potka sto a vice lidi. Muslimska svatba obvykle probiha dva dny. Zenich a nevesta slavi oddelene, cili dohromady je na svatbe v souctu treba dve ste lidi. Az druhy den si zenich pro nevestu prijede a odveze si ji do sveho domu. Predtim se ale dlouho vsichni modli, pak musi zenich rict, jak se o nevestu bude starat a musi za ni zaplatit, minimalne 20 000 KES. Nekteri bohati plati i sto tisic. Kdyz jsem nasim kenskym klukum rekla, ze ceska nevesta je v podstate zadarmo, tak malem spadli z visne a chteji prijet do Ceska :o) Vubec je tu ted hodne svateb, protoze se blizi Ramadan, takze se lidi snazi svoje souziti legalizovat z nabozenskeho hlediska.

Pri louceni s Alici a Salimem mi opet ukapla slzicka. Myslim, ze je jeste budu chtit videt a ze se jeste jednou nekdy do Kwale vratim, protoze mi to tu prirostlo k srdci :o)

No nic, koncim, jeste natahnu nejaky fotky. Mejte se hezky!
No, takze fotky nenatahnu, zapomnela jsem baterii do fotaku v nabijecce v kempu. Takze priste sem nejaky hodim...

Kinondo - druhy tyden workcampu

Ahoj, tak se zase hlasim, tentokrat jsem zpatky v Kwale, kam jsem odjela na vikend za svou puvodni host family. Budou mit obrovskou radost, ze me zase vidi! Mam za sebou druhy tyden workcampu, ktery utekl jako voda v hodne rychle rece...

Minule jsem slibila, ze trosku vic napisu, co vsechno delame. Pod projektem s nazvem Kaya Kinondo Sacred Forest se samozrejme neskryva prace jen v posvatnem lese. Tam v podstate neni co delat, krome toho, ze obcas prochazime jeho okraje a hledame pasti na prasata. Lide je tam instaluji, aby jim prasata neznicila urodu, jenomze se do nastrahy casto chyti nejaka opice nebo antilopa. My nasli mrtvou Colobus Monkey, ktera je chranena. Pekne to smrdelo, jako v opicarne! Nase prace spociva hlavne v pomoci mistni komunite udrzovat jejich zivotni prostredi v peknem stavu. Takze jsme treba sekali mistni fotbalove hriste, sazeli stromky podel cesty kolem Kinondo Kaya Forest. Jeden cely den jsme stravili v Tree Nursery (skolce pro stromecky), kde jsme pleli, uklizeli, vyrabeli kvetinacky pro nove sazenicky. Velkym prinosem je nase spoluprace s mistnimi dvema skolami: Kinondo Primary School a Ganja la Simba Primary Shool. V te prvni i bydlime, takze jsme tam v neustalem kontaktu s detmi a uciteli, kteri toho notne vyuzivaji - povidame si s nimi nebo hrajeme volejbal ci fotbal. Nekteri z nas dochazeji i ucit. Ja tedy zatim ne, nesebrala jsem odvahu, mam pocit, ze na to nemam, ale uvidime, jeste mam par dni to zkusit. Pro Ganja la Simba jsme se mezi sebou pokouseli vybrat penize, abychom jim koupili nejake ucebnice, jenomze z celeho rozpoctu si muzeme dovolit koupit jen deset ucebnic. I tak to bude pro ne velky prinos, protoze maji cca 2 ucebnice z jednoho predmetu na tridu dvaceti deti!!! Vzala jsem si kontakt na reditele a cislo bankovniho uctu, protoze mam v umyslu usporadat sbirku, aby si mohli koupit dostatek ucebnic. Cili, kdo byste mel zajem, muzete si ke me pridat!

Ve ctvrtek odpoledne jsme po praci vyrazili vsichni na plaz. Rano jsem koupila 2 kg chobotnic a kalamari, ktere jsme vykuchali, nakrajeli a uvarili, abychom si mohli u more udelat piknik. A zaroven oslavit 26 narozeniny Mariam, kterou znam jiz z Kwale. Puvodne jsem ji nemela moc rada, pusobila hrozne afektovane, kdyz byla mezi ostatnima mistnima holkama, ale na workcampu jsem si ji oblibila. Vzala jsem s sebou k mori i slivovici, ktere jsem se 3 tydny skoro nedotkla, aby ji tam ti, co pijou alkohol, vypili. Orisek ovsem byl s koupanim. Nechtela jsem pohorsovat svyma bikinama, protoze ostatni holky se koupaly v tricku a sukni. Desne jsem premyslela, v cem se vykoupu ja. A opet se mi osvedcila kanga tj. velky satek, protoze tohle odpoledne zafungovala jako vynikajici koupaci oblecek :o) Jinymi slovy, uzili jsme si moc pekne odpoledne!

Jeden vecer v tydnu jsme meli korejsky. Nasi korejsti pratele uvarili veceri - nic moc - sladke hovezi s nudlema, nad cimz se vsichni lokalci ofrnovali. Pak nasledovalo sezeni, kdy se mistni vyptavali. Slabou casti vecera byla nedostatecna anglictina ubohych Korejcu, ale i tak si myslim, ze jsme z toho neco meli. Dalsi vecer mel byt cesky. Dlouho jsem premyslela, co pripravit, protoze varit se mi tady nic nechtelo. Uplne by to neslo. Nakonec jsem pripravila zevrubne predstaveni Ceska, kdy jsem jim povidala o zivote lidi, krajine, ekonomice atp. Myslim, ze asi hodinu. Dokonce me vydrzeli poslouchat, coz jsem si overila kvizem. Jsou totiz desne hravi a soutezivi, tak jsem kladla otazky vychazejici z toho, co jsem jim rekla, a vzdycky jsem dostala odpoved. Ti nejlepsi pak dostali ode mne darek. Ve finale jsem je naucila zpivat Holka modrooka - na zadnou lepsi pisnicku jsem si nevzpomnela... Vrchol vseho byl, ze po me chteli zazpivat ceskou hymnu! Nezpivala jsem ji sama snad nikdy v zivote a navic neumim moc zpivat. Samou nervozitou jsem se v pulce zakuckala :o) nakonec to ale sklidilo uspech, musela jsem ji prelozit a nekteri ji chteli ode mne napsat a druhy den si ji zkouseli zpivat. Jenomze nase hymna ma tak slozitou melodii, ze jim to moc nejde. Ale potesilo me, ze se jim tak moc libila.

Jak jsem jiz psala, tak si sami varime. Byla jsem ve sluzbe uz dvakrat. Ja a dva lokalci: Omari a Hamisi. Hamisi je moc fajn kluk a rika mi Mami, to asi proto, ze je mu devatenact :o))) Posledne jsem se od kluku dozvedela, ze jsem silna zenska, ze jsem pripravena pro zivot v Africe - umim se otocit v kuchyni, sekat travu, sazet stromky, nosit klady :o))) Jeste ze me bousovska babicka zapojovala do prace na zahradce, jinak bych byla uplne nahrana.

To je tedy pro dnesek vsechno, napisu zas v tydnu, az bude po vikendu co psat.
Mejte krasne dny!

Mombasa, Shimoni & Wasini Island

Ahoj. Tak uz mam za sebou nejen tyden workcampu, ale take prvni vikend. Konecne cestovni, uz jsem zacinala byt nervni, ze jsem toho jeste z Keni moc nevidela :o) Sedim v Cyber Cafe v Ukunda, asi 10 minut matatu od Kinondo. Mestecko, ktery uz znam, protoze jsme se tu v tydnu byli se Salimem podivat na Diani Beach, takze jsem poprve vycestovala sama. Neboj mami, tady na vesnicich je to v pohode, navic tady vidavam cestovat samotne mzungu, takze nejsem zadna vyjimka. Koupila jsem si ke svacince kus plnenyho peciva. Nejdriv jsem se v kramku zeptala, jestli maji v nabidce i neco, co neni sladke. Jeden druh meli, ze pry neni sladky. No co myslite, samozrejme, ze to nasladle bylo, ale asi mene nez to ostatni, takze to povazuji za nesladke :o) A bylo to moc dobry! Jeste mam v planu zakoupit kokos a zitra ke svacince se s nim poradne zaplacnout :o)

V sobotu jsme vyrazili do Mombasy. Nejeli vsichni, protoze lokalci na to nemaji penize, ale jeli ti tri Korejci a dalsi dva mistni, ale z Nairobi. A ja a Salim. Trhli jsme se od nich, protoze nemam rada organizovany chozeni po meste, ti Korejci neumi skoro vubec anglicky a protoze moje predstava o navsteve Mombasy se lisila od jejich. Rozhodli jsme se, ze nepouzijeme verejnou dopravu, ale ze prochodime mesto pesky. Salim to tam navic znal, protoze tam studoval Colledge. Jeste, ze jsme tam byli o vikendu, protoze ve vsedni den by mi z toho mestskyho ruchu praskla hlava. Takhle mi v ni navecer jenom hucelo. Ano, i o vikendu je Mombasa dosti hlucne a rusne mesto. Prohlidku jsme zahajili u symbolu mesta - The Tusks - zkrizene sloni kly nad jednou z hlavnich tepen mesta. Nez jsme tam dosli, tak jsem asi tisickrat odmitla cokoliv koupit a Salim asi milionkrat odmitnul svezeni taxikem. Zajimavy totiz je, ze kdyz tu chodi cernoch s belochem po ulici, ostatni ho tu povazujou ze stejne bohatyho, jako toho mzungu. Takze chudak zkousi. Pak jsme posedeli chvili v Uhuru parku a vydali se podivat do mesity. Jenomze zrovna se blizilo poledne, tak jsme nemohli ani dovnitr do arealu, protoze jsem bezverec. Salim je muslim, jako asi 80 % populace provincie Coast. Zasli jsme na obed, na capati (placky z psenicne mouky, asi jako osmazeny palacinky) s fazolemi. Byla to mnamka, ale trosku mastne, tak jsem byla zvedava, co to se mnou udela. Nastesti nic. Podnik, kde jsme jedli byl prvni misto, kde jsem videla svaby! Pekne si tam behali po stene vedle naseho stolku. Se mnou to ale vubec nic nedelalo - doma bych se zvencla a rozhodne bych u toho stolu nesedela.

Po obede jsme se vypravili na pevnost Fort Jesus, kterou tu zbudovali Arabove, pak ji predelali Portugalci, pak Anglicane a ve finale z ni Kenane udelali muzeum. Leteckym pohledem ma pevnost tvar krestanskeho krize. Slouzila ke shromazdovani otroku pred cestou za ocean. Po urcitou dobu take jako kasarna. U vstupu jsem myslela, ze me trefi, protoze po turistech chteji 800 KES (cca 250 Kc), po mistnich "jen" 100 KES, coz si ale stejne vetsina mistnich dovolit nemuze. Ja ale nevahala a nehodlala jsem jim tyhle nekrestansky penize zaplatit. Spolecnymi silami a diky dokladu o tom, ze jsem dobrovolnik, jsme vyjednali i pro mne vstupne 100 KES! To byl ale stouch. Jenomze jsme jeste netusili, ze za pruvodce budeme muset vyplaznout 650 KES! Jeste, ze jsem neplatila to turisticky vstupny, protoze to bychom nemeli ani na cestu zpatky do Kinondo! Po navsteve jsme sedeli pod pevnosti u more, kde to neuveritelne smrdelo, protoze tam byla vypust kanalizace. Nastesti ale vanul vitr, takze to nebylo porad. A mistni se v tech srajdach koupali! At se pak nedivi, ze tretim nejcastejsim zdravotnim problemem tu jsou kozni nemoci...

Nedele byla vydarena. Vymyslela jsem si, ze chci videt vesnicku Shimoni a ostrov Wasini. Tam Salim nikdy nebyl, takze pro oba to bylo poprve. Navic to bylo docela daleko, asi 1.5 hodiny matatu. A taky byla nedele, takze to bylo s dopravou slozitejsi. Kazdopadne jsme asi po 20 minutach chytli matatu smer Lunga Lunga a nechali se vylozit u odbocky smer Shimoni. Mysleli jsme, ze tam chytime matatu, ale kdepak. Cesta do Shimoni je pry tak hrozna, ze tam matatu jezdi jen vyjimecne. Nechali jsme se presvedcit od mistniho mototaxi ridice a jeli tech 15 km na motorce: ridic, ja, Salim a batoh :o) takze jsem byla poprve ze vsech stran oblozena cernochama :o). Jeli jsme nadhernou vesnickou krajinou - presne tou scenerii, kterou tady v africe miluju a bude se mi po ni strasne styskat tj. cervena zeme, palmy, spousta zelene a mezi tim schovane hlinene domecky. A samozrejme vedro. Od vjezdu do Shimoni jsem si poprve pripadala jako turista. Sesypali se na nas majitele lodek s nabidkou sea safari. Ja ale chtela nejdriv do "otroci jeskyne". Vstupne 400 KES (cca 130 Kc) a nic moc uchvatneho, dokladu po otrocich velmi malo. Snad jen, ze jsem tu poprve v zivote slysela kvikat netopyry.

Po navsteve jeskyne jsme se dohodli s jednim z majitelu clunu, ze nas hodi na ostrov Wasini a provede nas po jeho zajimavostech. Rikala jsem si, ze mu tedy dam vydelat. Foukal peknej vitr, takze to pekne houpalo a cakala dovnitr voda. Cesta nebyla dlouha, asi 15 minut, a vystoupili jsme na ostrove. Byl zrovna priliv, takze hnedka u brehu. Pruvodce nas presvedcil, ze si mame domluvit obed u jeho znameho, coz jsme ucinili. Prohledli jsme si vesnicku, jinou nez na pevnine, protoze mistni nestavi domky z hliny, ale z mrtvych koralu neboli coral stones. Na ostrove jsou pozustatky po Arabech - zboreniny mesity, stary hrbitov a veznice pro otroky. Nejzajimavnejsi a nejuchvatnejsi ale byla Koralova zahrada. Asi jako kdybyste si predstavili nase skaly v Kokorinsku, ovsem velikostne asi tretinove, ale z koralu. Mezitim rostou mangrovy a pokud je priliv, jsou koralove skaly zaplaveny do pulky morem. My tam ale byli pri odlivu, takze z chodnicku bylo mozno pozorovat pobihajici kraby. Proste nadhera, v zivote jsem nic takovyho nevidela. Navic jsem tu byla pouhych 5 km od hranic s Tanzanii!

Vrcholem dne ovsem byl obed, na ktery jsme prisli nekdy kolem jedne a protahli ho az do tri. Vubec jsem netusila, ze si objednavame takovyhle hody, co nasledovaly! Musim se priznat, ze mi trosku cinilo problem pouzivat po dlouhe dobe kompletni pribor a nejist rukama. Taky jsem po trech tydnech zase pila ze sklenicky a sedela u stolu s ubrusem! No, nebudu vas napinat, menu se skladalo z nekolika chodu: 1. na kosticky nakrajeny kokos, 2. uvareny cely krab s limetkou, 3. pecena ryba s ryzi a tomatovou omackou s kokosovym mlekem, 4. capati se zeleninovo-tomatovou omackou, 5. dezert v podobe bananu, manga a pomerance. Proste muj gurmansky duch byl v sedmem nebi :o) Cela tahle obedova sranda stala 1000 KES, coz je na zdejsi pomery dost, ale jinak je to desne malo, nejakych 10 EUR. Jinak za vylet na ostrov a prohlidku jsem vyplazla 2000 KES. Takze jsem uz konecne neco utratila z tech 300 dolaru, co jsem si pred tremi tydny vymenila. Zpet jsme se vydali matatu - asi jedinym, co do Shimoni v nedeli prijelo!

Jinak mam ruce plny strhnutych puchyru, protoze tu jaksi manualne pracuji, na coz moje pocitacove rucicky nejsou zvykle. Do toho jsem se vcera rizla pri krajeni zeli. Takze vse poctive desinfikuju, aby se mi do krve nedostalo nejaky svinstvo. V tydnu jsme totiz jeden den sekali travu, takovou podivnou mistni "kosou". Slo mi to! Dale jsme sazeli stromky nebo hledali v lese pasti na opice.

To bude asi pro dnesek vsechno. Na zaver musim konstatovat, ze se mi odsud asi nebude chtit, nejak jsem si zvykla na zdejsi pomale a pohodove tempo a hlavne na pocasi, ktery mi nesmirne vyhovuje. Nemit doma Jirku a povinnosti ve skole a v praci, tak si to tu asi jeste protahnu :o)

Konecne Kinondo!

Ahoj, tak uz jsem konecne na netu! Uz jednou v tydnu jsem ucinila pokus o cyber cafe, jenomze jsem si neuvedomila, ze byl ctvrtek a ze nikde nepujde proud. Ale dneska je sobota, jde proud a ja sedim na netu v Mombase. Mam toho spoustu co psat, jenom na to nemam cas a taky tu nikde nevidim vstup pro usb, takze na fotky se mozna zas tesit nemusite...

Odjezd z Kwale do Kinondo byl trosku napinavy, puvodne planovano na sestou navecer, ale jak je tu dobrym zvykem, tak jsme na matatu sli nekdy v pul sedmy. Navic se mnou na workcamp nakonec jel Ali misto Salima a Mariam, z cehoz jsem moc nadsena nebyla, protoze Ali je trosku magor. No, z domova jsem odjizdela na taxi motorce - s tou obrovskou krosnou :o)) ale oni tu proste zmaknou vsechno. Jeli jsme matatu komplikovane do Likoni u Mombasy, kde jsme se sesli se zbytkem osazenstva workcampu a pak jeli express matatu do Kinondo. Express spocival v tom, ze nas dovezli az ke Kinondo Primary School, v jejiz jedne tride spime. Kdyz jsem videla osazenstvo, tak jsem moc nadsena nebyla, protoze jsme tu jedini 4 international dobrovolnici - ja a tri Korejci! Jinak sami lokalni, coz je v pohode, jenze ja se tesila na nejaky Americany nebo Brity, abych si jeste vic zlepsila anglictinu. Kupodivu spime vsichni v jedne tride, kluci holky dohromady, coz je na zdejsi pomery dost neobvykle! Ale vsichni to snasime vcelku v pohode a snazime se si vzajemne nelezt na klucici a holcici poloviny :o)

Co se hygieny a pohodli tyce, tak je to tu samozrejme jeste horsi nez v me puvodni host family... Prvni tri dny jsme se "sprchovali" na zachode - pouha dira v zemi, nikoliv keramicka. Spani na zemi, kdo nemel karimatku, pro toho byly pripraveny molitanove matrace, coz je lepsi. Ja prohloupila, ze jsem karimatku vytahla, takze spim fakt uplne na zemi. Rano se clovek probouzi s uplne ucpanym nosem, protoze se pres noc nadycha prachu az az. Ale prach je tu v Keni vsude pritomny, takze si pomalu zvykam. Varime si sami a vcelku uspesne, ja mela sluzbu v pondeli a vse dobre dopadlo. Zakousela jsem sice zpusob vareni po africku, to jest kontinuelni dychani koure z ohne, ale myslim, ze to k tomu tady patri a ze me to jednou za zivot neuskodi :o) Chudery zdejsi zeny, ktere to dennodenne dychaji - vsak taky druhou nejcastejsi chorobou tady jsou nemoci dychaciho ustroji!

Jak jsem jiz psala vyse, tak bydlime ve skole, coz znamena, ze pres den je areal plny deti! Je to fajn, ale nemate moc moznost byt sami. Jakmile si nekde sednete s knizkou, tak mate kolem sebe skupinku deti, ktera se s vami chce bavit. Vyuzivam toho a davam jim lekce zemepisu a oni me naopak uci svahilsky :o) Myslela jsem si, ze mi bude vadit, ze na me budou furt sahat, ale naopak. Je mi to prijemny, jak se po me valeji a otlapkavaji me, protoze si chteji sahnout na mzungu a na moje zrzavy vlasy.

Projekt, kvuli kteremu se tento workcamp porada, se jmenuje Mijikenda Sacred Kaya Forest a je zastiteny UNESCO, protoze Kinondo Kaya Forest je jednim z mnoha Cultural Heritage mist v seznamu. Jedna se o posvatny les, respektive typicky pobrezni tropicky destny les, ve kterem drive lide kmenu Mijikenda (celkem 9 kmenu) zili. Nyni jiz nejakou dobu ziji ve vesnickach kolem, nicmene v posvatnou funkci stale veri. Pomahame tu v okoli se vsim moznym - sazeni stromku, vyuka deti ve skole, uklid a sekani travy v arealu skol atp. Vic se mozna rozepisu priste a nebo povim osobne, az se vratim. Ted uz budu muset koncit, aby se tu vedle me Salim neukousal nudou - cte si meho pruvodce - v cestine! :o)

To je totiz take zasadni informace, ze Ali odjel hned v nedeli kvuli volbam, ktere meli v pondeli a vecer misto nej prijel Salimu, z cehoz jsem mela obrovskou radost, protoze to je jeden z mala lidi kolem me, se kterymi si hodne rozumim!

Moc moc na vas vsechny myslim, mejte se pekne, snad se dostanu na net driv, nez zas za tyden!

Odjezd - ze by dnes?

Zdravim, tak si predstavte, ze jsem stale jeste v Kwale! Ano je to tak. Zkratka a jasne se tady v Africe planuje uplne jinak, nez jsme zvykli my na Severu! Jeste v patek rano to vypadalo, ze pojedeme odpoledne. Jeste dopoledne to vypadalo, ze pojedeme navecer, ovsem v poledne uz to tak vubec nevypadalo :o) Mela jsem vsechno sbaleny, smotanou moskytieru, proste vsechno. Jenomze dalsi dobrovolnici z KVDA (Kenya Voluntary Development Association) meli puvodne vyrazit v patek rano, pak meli vyrazet v patek na noc a ve finale vyrazili az dneska rano z Nairobi smer Kinondo (teprve dnes jsem se domakla, ze se to zrejme pise takhle, nicmene poloha u Ukundy sedi). Je to overena informace, protoze jsem nevydrzela a zavolala do KVDA, jestli uz jsou opravdu na ceste. Zkratka a jasne, tady v Africe 1 - 2 dny zpozdeni vubec nic neznamenaji! Mozna se tu naucim byt trpelivejsi (pry to potrebuju) :o)

Vecer jsem tedy ja a dva lidi ze zdejsi SHIFOGA (Shimba Hills Forest Guides), kde delam, ocekavani v Kinondo a budeme pripravovat zitrejsi Opening Ceremony workcampu Mijikenda Sacred Kaya Forest Project. Takze asi pojedeme navecer, je to odsud max hodinu cesty matatu (zalezi na tom, jak stare matatu si zastavime a jak vypada cesta). Kazdopadne pocitam s tim, ze mozna taky pojedeme zitra rano, tady je fakt mozny vsechno...

Uvedomuju si, ze jsem presne nepopsala, co vsechno jsem tady delala za praci. Prichazela jsem obvykle na pul devatou. Prvni, co jsme delali kazdy den, bylo zametani. Pres noc nam pod altanem nadelali bordel paviani, takze je potreba to poklidit. Pak se napln moji prace den ode dne ruznila. Casto jsme byli na Nature Trail (naucna stezka) poklizet polamany vetve, to je zas pozustatek po nocnim prochazeni slonu. Jindy jsme hledali v lese sazenicky zdejsich endemitnich (puvodnich) druhu stromu a davali je do nasi Tree nursery (skolky). Ja nenasla ani jednu, tak jsem jen vykopavala. Vyuzivaji se na prodej nebo se sazeji na misto stromu, ktere znicili sloni. Vubec je to tu se slony boj, co oni znici, musime my zase zasadit. Pak jsme treba vyrabeli kvetinacky pro pripadne dalsi sazenicky nebo seminka, pleli jsme tu nasi skolku.

Dalsi oblasti cinnosti byla prace s mistni komunitou. Pokouseji se vytvorit neco jako open-air muzeum a privydelat si tak nejaky ten silink. Prumerny cisty mesicni prijem je tu 760 KES na osobu, coz jsou nejake ani ne tri stovky korun. Je ovsem dulezity si uvedomit, ze to je oficialni udaj a ze je tu velka nezamestnanost, cca 80 %, takze kdyz se ten prijem pracujicich zprumeruje na vsechny obyvatele, tak to vychazi takhle malo. Jinak treba ucitel na ZS se stredoskolskym vzdelanim tu bere 10000 KES (cca 3300 Kc) a 2kg mouky tu stoji 100 KES. Takze nepredstavitelna bida. Jak jsem psala, tak moje host family nema ani vidlicky a nehty si striha ziletkou.

SHIFOGA se podili na vzdelavani mistnich skolaku, snazi se v nich vypestovat vztah k zivotnimu prostredi, protoze tu nic jineho, z ceho by mohli tezit, nemaji. Byli jsme tedy i v jedne skole na besede, kde jsme mluvili o pojmech jako biodiverzita, zivotni prostredi, ekosystem atp. Zkratka to, co studuju ja ve skole. Bylo to zajimavy, protoze jsem k tomu aspon mela co rict a mela jsem pocit, ze mi studentky rozumi.

Navic k tomuhle vsemu jsem se rozhodla Aliho a Salima ml. naucit trosku vic na pocitaci, takze jsem je ucila Excel (a ten diky bajecnym tabulkam, ktere delam v praci umim dost dobre), upravovat obrazky v Picture Manager a nejaky drobnosti ve Wordu. Z prace jsem se vracivala domu jednak na obed mezi pul jednou a druhou, domu jsem pak sla nekdy po ctvrty.

Jinak jeste na zaver - v pondeli jsou v Kwale District opakovane volby jejich zastupce v parlamentu. Prokazalo se, ze ten puvodni zfalsoval vysledky voleb, tak ho vyhodili (momentalne je tedy nezamestnany) a voli noveho. Maji tri kandidaty, takze je tu celou dobu kazdy den a noc pekne rusno. Vrcholi kampan, takze tu neustale proudi pruvody lidi zpivajicich pisne, jsou tu mitinky kandidatu a dokonce i v noci pousteji nahlas projevy a pisne, treba i v sest rano. Fakt masakr, jak se snazi dostat lidem do podvedomi a neberou ohled na nocni klid :o(

No nic, budu koncit, priste se tedy ozvu asi az budu v Kinondo! Mejte se a hezky vikend.