Ahoj. Tak uz mam za sebou nejen tyden workcampu, ale take prvni vikend. Konecne cestovni, uz jsem zacinala byt nervni, ze jsem toho jeste z Keni moc nevidela :o) Sedim v Cyber Cafe v Ukunda, asi 10 minut matatu od Kinondo. Mestecko, ktery uz znam, protoze jsme se tu v tydnu byli se Salimem podivat na Diani Beach, takze jsem poprve vycestovala sama. Neboj mami, tady na vesnicich je to v pohode, navic tady vidavam cestovat samotne mzungu, takze nejsem zadna vyjimka. Koupila jsem si ke svacince kus plnenyho peciva. Nejdriv jsem se v kramku zeptala, jestli maji v nabidce i neco, co neni sladke. Jeden druh meli, ze pry neni sladky. No co myslite, samozrejme, ze to nasladle bylo, ale asi mene nez to ostatni, takze to povazuji za nesladke :o) A bylo to moc dobry! Jeste mam v planu zakoupit kokos a zitra ke svacince se s nim poradne zaplacnout :o)
V sobotu jsme vyrazili do Mombasy. Nejeli vsichni, protoze lokalci na to nemaji penize, ale jeli ti tri Korejci a dalsi dva mistni, ale z Nairobi. A ja a Salim. Trhli jsme se od nich, protoze nemam rada organizovany chozeni po meste, ti Korejci neumi skoro vubec anglicky a protoze moje predstava o navsteve Mombasy se lisila od jejich. Rozhodli jsme se, ze nepouzijeme verejnou dopravu, ale ze prochodime mesto pesky. Salim to tam navic znal, protoze tam studoval Colledge. Jeste, ze jsme tam byli o vikendu, protoze ve vsedni den by mi z toho mestskyho ruchu praskla hlava. Takhle mi v ni navecer jenom hucelo. Ano, i o vikendu je Mombasa dosti hlucne a rusne mesto. Prohlidku jsme zahajili u symbolu mesta - The Tusks - zkrizene sloni kly nad jednou z hlavnich tepen mesta. Nez jsme tam dosli, tak jsem asi tisickrat odmitla cokoliv koupit a Salim asi milionkrat odmitnul svezeni taxikem. Zajimavy totiz je, ze kdyz tu chodi cernoch s belochem po ulici, ostatni ho tu povazujou ze stejne bohatyho, jako toho mzungu. Takze chudak zkousi. Pak jsme posedeli chvili v Uhuru parku a vydali se podivat do mesity. Jenomze zrovna se blizilo poledne, tak jsme nemohli ani dovnitr do arealu, protoze jsem bezverec. Salim je muslim, jako asi 80 % populace provincie Coast. Zasli jsme na obed, na capati (placky z psenicne mouky, asi jako osmazeny palacinky) s fazolemi. Byla to mnamka, ale trosku mastne, tak jsem byla zvedava, co to se mnou udela. Nastesti nic. Podnik, kde jsme jedli byl prvni misto, kde jsem videla svaby! Pekne si tam behali po stene vedle naseho stolku. Se mnou to ale vubec nic nedelalo - doma bych se zvencla a rozhodne bych u toho stolu nesedela.
Po obede jsme se vypravili na pevnost Fort Jesus, kterou tu zbudovali Arabove, pak ji predelali Portugalci, pak Anglicane a ve finale z ni Kenane udelali muzeum. Leteckym pohledem ma pevnost tvar krestanskeho krize. Slouzila ke shromazdovani otroku pred cestou za ocean. Po urcitou dobu take jako kasarna. U vstupu jsem myslela, ze me trefi, protoze po turistech chteji 800 KES (cca 250 Kc), po mistnich "jen" 100 KES, coz si ale stejne vetsina mistnich dovolit nemuze. Ja ale nevahala a nehodlala jsem jim tyhle nekrestansky penize zaplatit. Spolecnymi silami a diky dokladu o tom, ze jsem dobrovolnik, jsme vyjednali i pro mne vstupne 100 KES! To byl ale stouch. Jenomze jsme jeste netusili, ze za pruvodce budeme muset vyplaznout 650 KES! Jeste, ze jsem neplatila to turisticky vstupny, protoze to bychom nemeli ani na cestu zpatky do Kinondo! Po navsteve jsme sedeli pod pevnosti u more, kde to neuveritelne smrdelo, protoze tam byla vypust kanalizace. Nastesti ale vanul vitr, takze to nebylo porad. A mistni se v tech srajdach koupali! At se pak nedivi, ze tretim nejcastejsim zdravotnim problemem tu jsou kozni nemoci...
Nedele byla vydarena. Vymyslela jsem si, ze chci videt vesnicku Shimoni a ostrov Wasini. Tam Salim nikdy nebyl, takze pro oba to bylo poprve. Navic to bylo docela daleko, asi 1.5 hodiny matatu. A taky byla nedele, takze to bylo s dopravou slozitejsi. Kazdopadne jsme asi po 20 minutach chytli matatu smer Lunga Lunga a nechali se vylozit u odbocky smer Shimoni. Mysleli jsme, ze tam chytime matatu, ale kdepak. Cesta do Shimoni je pry tak hrozna, ze tam matatu jezdi jen vyjimecne. Nechali jsme se presvedcit od mistniho mototaxi ridice a jeli tech 15 km na motorce: ridic, ja, Salim a batoh :o) takze jsem byla poprve ze vsech stran oblozena cernochama :o). Jeli jsme nadhernou vesnickou krajinou - presne tou scenerii, kterou tady v africe miluju a bude se mi po ni strasne styskat tj. cervena zeme, palmy, spousta zelene a mezi tim schovane hlinene domecky. A samozrejme vedro. Od vjezdu do Shimoni jsem si poprve pripadala jako turista. Sesypali se na nas majitele lodek s nabidkou sea safari. Ja ale chtela nejdriv do "otroci jeskyne". Vstupne 400 KES (cca 130 Kc) a nic moc uchvatneho, dokladu po otrocich velmi malo. Snad jen, ze jsem tu poprve v zivote slysela kvikat netopyry.
Po navsteve jeskyne jsme se dohodli s jednim z majitelu clunu, ze nas hodi na ostrov Wasini a provede nas po jeho zajimavostech. Rikala jsem si, ze mu tedy dam vydelat. Foukal peknej vitr, takze to pekne houpalo a cakala dovnitr voda. Cesta nebyla dlouha, asi 15 minut, a vystoupili jsme na ostrove. Byl zrovna priliv, takze hnedka u brehu. Pruvodce nas presvedcil, ze si mame domluvit obed u jeho znameho, coz jsme ucinili. Prohledli jsme si vesnicku, jinou nez na pevnine, protoze mistni nestavi domky z hliny, ale z mrtvych koralu neboli coral stones. Na ostrove jsou pozustatky po Arabech - zboreniny mesity, stary hrbitov a veznice pro otroky. Nejzajimavnejsi a nejuchvatnejsi ale byla Koralova zahrada. Asi jako kdybyste si predstavili nase skaly v Kokorinsku, ovsem velikostne asi tretinove, ale z koralu. Mezitim rostou mangrovy a pokud je priliv, jsou koralove skaly zaplaveny do pulky morem. My tam ale byli pri odlivu, takze z chodnicku bylo mozno pozorovat pobihajici kraby. Proste nadhera, v zivote jsem nic takovyho nevidela. Navic jsem tu byla pouhych 5 km od hranic s Tanzanii!
Vrcholem dne ovsem byl obed, na ktery jsme prisli nekdy kolem jedne a protahli ho az do tri. Vubec jsem netusila, ze si objednavame takovyhle hody, co nasledovaly! Musim se priznat, ze mi trosku cinilo problem pouzivat po dlouhe dobe kompletni pribor a nejist rukama. Taky jsem po trech tydnech zase pila ze sklenicky a sedela u stolu s ubrusem! No, nebudu vas napinat, menu se skladalo z nekolika chodu: 1. na kosticky nakrajeny kokos, 2. uvareny cely krab s limetkou, 3. pecena ryba s ryzi a tomatovou omackou s kokosovym mlekem, 4. capati se zeleninovo-tomatovou omackou, 5. dezert v podobe bananu, manga a pomerance. Proste muj gurmansky duch byl v sedmem nebi :o) Cela tahle obedova sranda stala 1000 KES, coz je na zdejsi pomery dost, ale jinak je to desne malo, nejakych 10 EUR. Jinak za vylet na ostrov a prohlidku jsem vyplazla 2000 KES. Takze jsem uz konecne neco utratila z tech 300 dolaru, co jsem si pred tremi tydny vymenila. Zpet jsme se vydali matatu - asi jedinym, co do Shimoni v nedeli prijelo!
Jinak mam ruce plny strhnutych puchyru, protoze tu jaksi manualne pracuji, na coz moje pocitacove rucicky nejsou zvykle. Do toho jsem se vcera rizla pri krajeni zeli. Takze vse poctive desinfikuju, aby se mi do krve nedostalo nejaky svinstvo. V tydnu jsme totiz jeden den sekali travu, takovou podivnou mistni "kosou". Slo mi to! Dale jsme sazeli stromky nebo hledali v lese pasti na opice.
To bude asi pro dnesek vsechno. Na zaver musim konstatovat, ze se mi odsud asi nebude chtit, nejak jsem si zvykla na zdejsi pomale a pohodove tempo a hlavne na pocasi, ktery mi nesmirne vyhovuje. Nemit doma Jirku a povinnosti ve skole a v praci, tak si to tu asi jeste protahnu :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat