Opet vas vsechny zdravim. V patek jsem se jiz nestihla zastavit na internet, tak pisu az ted v nedeli rano z Nairobi. Ti bystrejsi z vas, kteri si pamatuji, ze jsem se mela v nedeli rano vratit do Prahy, se jiste podivuji, proc jsem jeste v Nairobi. Ano, opet jsem tu zaseknuta kvuli pocasi v Evrope. Nejdriv ale o tom, co se delo ve ctvrtek a patek...
Ve ctvrtek jsem se musela dostavit do Mombasy, protoze jsem mela u Coast Line rezervovanou jizdenku na sobotu rano do Nairobi. Porad jsem si hrala s myslenkou, ze v 9.30 je pozde, a ze bych radsi mela jet v 8.30 h. Kdyz jsem ale zjistila, ze jedou jeste dalsi autobusy v 10 a ve 13h, tak jsem si rikala, ze i kdyby se nas autobus rozbil, tak se vnutim do tech dalsich, abych stihla let v jedenact vecer. Zakoupila jsem si tedy Coast Air tj. klimatizovany autobus za 1600 KES (cca 400 Kc) na 9.30 hod.
Se Salimem jsme si dali pobliz jejich kancelare obed a vyrazili se podivat na Public Beach, ktera se nachazi na severnim okraji Mombasy. Cekala jsem, ze to bude plaz plna lidi, otravnych prodavacu a odpadku. Byla jsem mile prekvapena, ze tu nebylo ani tak plno, prestoze jsme tam byli odpoledne, tedy po pracovni dobe, ze tam ani nebylo tolik odpadku a ani tolik otravnych prodejcu. Zjistila jsem tu, jak to, ze se po plazi nevaleji prazdne pet lahve a drzte se - za penize je tu sbiraji vetsinou deti, nosi je tem, co z vody z vodovodu s pridanim koncentratu vyrabi dzus a prodavaji jej u stanku. Takze pokud dzus nebo vodu, tak jen z opravdu originalni lahve! Nebo do toho hodit dezinfekcni tabletu. Sedeli jsme ve stinu na plazi a pozorovali kolem se prochazejici parecky. Spousta z nich byla, jak ja rikam "black & white", coz zas tak divny neni, ale hlavne byla vekove velmi ruznoroda. Napriklad uplne stary sedivejici pan s velmi mladou cernosskou kocickou. No, co myslite, to vite ze ta holka sla po penezich. Tyhle mlade cernosske holky, ale i kluci, tu hledaji stesti. Hledaji "mzungu" (belocha) se spoustou penez na konte, se kterym by byli stastni nekde v rozvinute zemi. Nebo jsou to pry prostitutky a prostituti.
V patek rano jsem vstavala uz pred sedmou rano, protoze jsem mela v osm sraz s Alici v Kwale. Mely jsme v planu jet do Mtwapa, coz je severne od Mombasy, na "promoci" jeji starsi sestry. Ta uspesne ukoncila ucitelskou colledge. Ona promoce mela zacinat v 9 hodin rano, cili jsem musela stihnout matatu ze Ziwani hned po sedme, abych si stihla v Kwale jeste dat snidani. Do Mtwapa jsme prijely spolu s Marci, mladsi sestrou Alice, a jeji kamaradkou Monamisi se dvema detmi, nekdy kolem desate hodiny. Dosly jsme do skoly, ovsem kde nic tu nic. Teprve se stavely party stany. Ooo, jak typicke pro Africany! Puvodni informace, kterou jsme od promujici sestry dostaly, bylo, ze mame prijet na devatou a ze v jednu uz bude po vsem. Kdyz se jeste v jedenact nic nedelo, tak jsme se dohodly, ze proste ve dve odjizdime, at se co deje nebo nedeje. No, co vam budu vykladat, promoce zacala ve ctyri odpoledne, ale to jsme tam uz davno nebyly! Aspon, ze jsem stihla vyfotit jeji sestru Charlotte v talaru... Cely den jsme byly samozrejme bez obeda, ja tedy na susenkach, takze jsme si s Alici v Kwale daly obed a se slzami v ocich se rozloucily. Koupila jsem jeste na trhu mango, banany a smazene ryby k veceri a vyrazila do Ziwani. Vecer jsem balila, dukladne jsem vse vytrepala, prohlidla baterkou batoh, abych si nahodou nezabalila i nejake nechtene zviratko, jako treba svaba nebo pavouka.
V sobotu rano nas v 6.30 vyzvedaval Said, Salimuv kamarad. Kupodivu prijel na cas, takze jsme byli v Kwale velmi brzy. Tak brzy, ze tam jeste nestalo ani jedno matatu a spousta lidi uz cekalo. Jakmile prijelo prvni, tak kluci sikovne obsadili mista, abych se dostala a byla vcas na trajektu. Nastesti matatu nemelo zadnou technickou poruchu ani nas nestaveli policajti, kteri by chteli uplatek, takze jsme prijeli do pristaviste uz pred osmou a dokonce nebyl ani zadny problem s trajektem a zbyl nam cas na snidani. Muj velky batoh jsme odlozili u Cost Line a sli na mandazi a caj. Nebylo nam zas moc do reci. Me uz vubec ne, protoze jsem vedela, ze se sem hodne dlouho nepodivam. Salimu zas cekal az do posledni chvile, nez se autobus rozjel. Mavali jsme si se slzami v ocich... Tentokrat jsem ale neprobrecela celou cestu, protoze jsem vedela, ze funguje emailove spojeni a ze si budeme zase pravidelne psat. A myslim, ze to stejne nebylo louceni navzdy, ze se urcite nekdy uvidime, at uz v Keni, nebo v Cesku. Rovnez Alice je presvedcena, ze jednou bude mit penize a ze se za mnou podiva do Ceska, nebo ze priste priletim s Jirkou a ze se vsichni pozname.
Celych osm hodin cesty jsem stravila povidanim s velmi prijemnym, dvacetiletym Arabem Faizem z Dubaje, ktery studuje v Mombase univerzitu a jel do Nairobi se svym bratrem navstivit stryce. Stryc Mohamed zije v USA v Seattlu, ale ted momentalne je kvuli svemu businessu v Nairobi. Faiz na mne pusobil velmi solidne, dokonce mi nabidnul, ze mi domluvi spolehlive taxi, az dorazime do Nairobi. Me jako mzungu by to na letiste mohlo stat klidne az 3000 KES, sama bych to asi usmlouvala na 2000 KES (mam vyzkousene), ale on by to byl schopny domluvit i na 1500. Ve finale to dopadlo tak, ze mi jeho stryc nabidl, ze me na letiste hodi zadarmo :o) Trosku jsem vahala, verna vecnym pochybnostem svoji maminky a znajic pribehy ztracenych turistek kdesi v rozvojovych zemich, ale osm hodin povidani s Faizem a to, ze si na me vzal email a telefon, me presvedcilo, ze ma zajem dal byt ve styku a ne me nekde zabit nebo minimalne znasilnit. To by se mi nakonec mohlo stat i s obycejnym taxikarem. Na letiste me opravdu odvezli, vnutila jsem strycovi 1000 KES, protoze jsem videla, za kolik bral benzin. Dokonce mi Faiz pomohl az dovnitr s batohem.
Tim ale veskery hladky prubeh meho navratu skoncil. Na letisti jsem se dozvedela, ze KLM netransportuje zadne cestujici do Amsterodamu, protoze vsechny navazujici lety jsou zpozdene a protoze jeste vcera bylo v Amstru zablokovanych 10 000 cestujicich. Letiste tam sice zavrene neni, ale proste nas nechali tady. Bylo mi fakt do breku. Tesila jsem se, ze uz v nedeli dopoledne budu u nasich a ze se s Jirkou konecne uvidime a pojedu domu. Misto toho tady trcim v Regency hotelu v Nairobi, ktery nam nastesti KLM plati i s jidlem, a jeste nemam potvrzeno, kdy poletim! Pry mozna dnes vecer. Jenze, kdyz African rekne mozna dnes vecer, tak to muze taky znamenat pozitri rano. Ach jo. Doufam, ze tu nebudu na Vanoce. A to jeste nemam vubec zadne vanocni darky!
Tak mi vsichni drzte palce, at je to opravdu dnes vecer a at se v poradku dostanu v pondeli domu.
Žádné komentáře:
Okomentovat