Zdravím, tentokráte již z domova v Olešnici! Poslední odpoledne v Nairobi jsem strávila na internetu psaním předešlého článku. Do rezidence KVDA jsem se vrátila někdy kolem páté a sbalila si krosnu. Přišla mi docela lehká, ale na letišti jsem zjistila, že váží pěkných 25 kg! Zaplatit po mě nikdo nic nechtěl, ale nebudu předbíhat. Řekla jsem si, že si poslední večer užiju v kuchyni přípravou poslední africké večeře, takže jsem se připojila k Mosesovi a Ester a pomohla jim nakrájet sukumawiki (něco jako kedlubnový špenát). Poslouchali jsme Stephana hrajícího na kytaru společně s rádiem a do toho si připomínali zážitky z našeho workcampu. Nejvtipnější zážitky ovšem vyprávěly dvě Francouzky, které se po většinu večerů na jejich workcampu bavily s místními o sexu a kámásútře!!! Místní prý neznali víc než klasickou polohu, takže se jim chystají onu erotickou knihu poslat :o) Spát jsem šla někdy po desáté, úplně vysmátá...
Ráno jsme kupodivu vyrazili vcelku včas, což bylo vzhledem k času obdivuhodné. Vyjížděli jsme v pět ráno, protože mé letadlo letělo v osm a nikdo nebyl schopný garantovat, že nebude v Nairobi žádná kalamita nebo zácpa už v tuhle nekřesťanskou hodinu. Poslední chvíle v Keni mi místní dávali fakt zabrat. Když jsme už byli skoro na letišti, zastavili nás policajti a řekli si o peníze. Prý to takhle dělají vždycky, když vidí, že černoch veze mzungu. Kdybych bývala věděla, co policajt říká, asi bych protestovala, aby mu něco dali. Jenomže jsem mu svahilsky nerozumněla. Na letišti, když jsem vystupovala, zeptal se Leonardo, který mě vezl, co prý mu dám na památku, aby si mě pamatoval. A to jsme se znali asi tak 2 hodiny! Chlápek, co mi balil krosnu do fólie, předváděl divadlo, jak vůbec nemá na tisíc šilinků zpátky a asi si myslel, že mu tam ty čtyři stovky nechám! Korunu všemu dal prodavač v knihách, kde jsem si kupovala svahilštinu pro samouky (opravdu to myslím vážně, že se do Keni pojedu ještě podívat)! Kniha stála 23 dolarů tj. povídal nějakých 2400 šilinků. Měla jsem akorát 1000, tak povídal, že to můžu doplatit kartou. A namačkal při platbě 19 dolarů, což ani náhodou nebylo skoro o polovinu méně než těch 23 dolarů! To jsem mu vynadala do zlodějů, to bylo fakt moc. Si jako myslel, že jsem asi nechodila na matematiku nebo co! Pěkně mi z pokladny vysolil 5 dolarů v hotovosti a byla jsem spokojená. Zlatá neturistická vesnice, na takovýchhle turistických místech a ve velkoměstech aby se člověk pořád dohadoval o ceně!
Počáteční dvě hodiny letu to pěkně házelo, takže jsem se nacpala snídaní, spolkla celej Stilnox a skoro celý let strávila v polospánku :o) Tříhodinové čekání v Amsterodamu na přestup jsem strávila v podivném rozpoložení, kdy jsem se těšila na shledání s našima, bráchou a Jirkou na letišti v Ruzyni, ale zároveň mi bylo strašně smutno, že můj pobyt v Keni skončil...
Jsem moc ráda, že jsem tenhle výlet uskutečnila. Splnil přesně to, co splnit měl. Vše, co jsem o sobě tušila, jsem si prověřila v praxi a jsem z toho šťastná!
Žádné komentáře:
Okomentovat