Zdravim, tak jsem tu zase. Sedim v Ukunda u pocitace s mym "synem" Hamisim, ktereho jsem prave ucila na internetu a zakladala jsem mu email. Predtim jsme ale byli jeste v knihkupectvi nakoupit ucebnice, na ktere jsme se hromadne slozili a ktere zitra predame Ganja la Simba Primary School. Sedi tu vedle me, takze tenhle clanek nebude moc dlouhy, zkratka jen o tom, co jsem delala o vikendu.
V patek odpoledne jsem si tu konecne poradne zahrala volejbal. Hrali jsme ovsem s takovym univerzalnim micem, se kterym tu hrajou i fotbal, takze byl trosku tvrdsi a mam z toho modriny na rukach. Hrali jsme se starsimi detmi (osmaci, sedmaci) a musim rict, ze hrali dost dobre. Ja ale diky treninkum v Olesnici taky nehrala zle :o) Po volejbalu mi poradne vyhladlo, tak, ze jsem se nemohla dockat vecere, takze jsme vyrazili na mistni mini market na smazenou rybicku. Byla vynikajici! Zpusob servirovani pro Evropana ponekud neobvykly - ten, kdo nema zkusenost z Asie nebo Afriky a poulicnich stanku s jidlem, tak by si tu rybicku nedal. Rybicky vylozeny na tacu lezicim v prachu na zemi, tu, kterou si vyberete vam zabali do novin nebo papiru od mouky a odnesete si ji. Smazena ryba ma jednu velkou vyhodu, muzete ji snist uplne celou i s hlavou. Tu ja teda nejim, to moc krupe, ale jinak ji snim celou.
V sobotu rano jsem tedy vyrazila se Salimem smer Kwale. Z Kinondo se musi prestupovat na Kombani junction, coz funguje dost dobre, protoze tam prestupuje hodne lidi, takze tam ceka spousta matatu. Poprve jsem cestu do Kwale jela za svetla, takze jsem konecne videla vsechny ty uzasny kopecky kolem a nadhernou scenerii palem a ruznych jinych tropickych stromu. Po tom, co jsme vyzvedli v kancelari SHIFOGA dalekohled a po tom, co jsem napsala v Cyber Cafe predchozi clanek, jsme si dali obed v jedne mistni putyce. Zajimave je, ze restauracim tu vetsinou rikaji Hotel. Musim rict, ze jsem si dost oblibila Ugali (kukuricna kase) a ze ho budu postradat. Zpocatku jsem si nemohla zvyknout ho jist rukama, protoze jsem neumela k uzmoulanemu soustu pridat treba fazole nebo dengu (neco jako zelena cocka), ale ted uz to zvladam bravurne a svuj cestovni pribor jsem nekde potratila. Nasledne jsme se zastavili v dome u me host family - u Salima a Alice. Tu malem trefilo, kdyz me videla ve dverich, protoze jsem jim samozrejme nepsala ani nevolala, ze prijedu. Posedeli jsme, slibili navstevu na druhy den odpoledne a sli o dum dal.
Respektive do vesnicky Ziwani, kde bydli Salim se svoji maminkou a strejdou. Nocovala jsem tam, laskave mi prenechal svuj pokojicek a spal u strejdy. Salim ma 3 bratry, kteri uz doma nebydli. Mamince je nejakych 65 let (asi tak, nevi totiz, kolik ji je) a spatne chodi. Starat se o domacnost ale zatim zvlada. Tatinek mu umrel pred nejakymi 20ti lety na komplikace s cukrovkou. Maminka patri ke stare generaci, ktera jeste nechodila do skoly, takze neumi psat ani cist. Rovnez neumi anglicky, takze moje komunikace s ni se odehravala jen temi par slovy, ktere svahilsky umim. Navecer jsme vzali dalekohled a vydali se zase pozorovat slony na utes nad udolim Mwaluganje Sanctuary Reserve. Tentokrat jsme jich videli jeste vic nez minule. K veceri nam maminka udelala chapati s fazolemi, ktere jsme meli jeste druhy den k snidani a zbytek fazoli jeste k obedu. Takze jsem v nedeli vecer byla nafouknuta jako vzducholod.
V nedeli dopoledne jsme vyrazili do Mwaluganje rezervace k vodopadu. Je nejakych 15 metru vysoky. Pri ceste dolu se najednou pruvodce zastavil a povida, abych vytahla fotak. Pred nami na ceste se vyvalovala krajta. Pekny macek, nejake dva metry dlouha. Vyfotila jsem si ji a pak se laskave odplazila z cesty pryc. Nastesti z nas dostala strach. Pro jistotu jsme meli v rukou kameny, ktere jsme nahazeli do krovi, kam se odplazila, aby dostala jeste vetsi strach a nevratila se na cestu. Bylo to moje druhe setkani s takovymhle obr hadem, ale ani jednou jsem se nejak nebala. Clovek musi byt v uctive vzdalenosti a pockat, az se potvora vzdali. Po obede jsme se vydali na navstevu znovu k Alici a Salimovi. U sousedu se odehravala svatba, takze tam bylo poradne rusno. Byli jsme se tam podivat.
Obvykle se tu na svatbach potka sto a vice lidi. Muslimska svatba obvykle probiha dva dny. Zenich a nevesta slavi oddelene, cili dohromady je na svatbe v souctu treba dve ste lidi. Az druhy den si zenich pro nevestu prijede a odveze si ji do sveho domu. Predtim se ale dlouho vsichni modli, pak musi zenich rict, jak se o nevestu bude starat a musi za ni zaplatit, minimalne 20 000 KES. Nekteri bohati plati i sto tisic. Kdyz jsem nasim kenskym klukum rekla, ze ceska nevesta je v podstate zadarmo, tak malem spadli z visne a chteji prijet do Ceska :o) Vubec je tu ted hodne svateb, protoze se blizi Ramadan, takze se lidi snazi svoje souziti legalizovat z nabozenskeho hlediska.
Pri louceni s Alici a Salimem mi opet ukapla slzicka. Myslim, ze je jeste budu chtit videt a ze se jeste jednou nekdy do Kwale vratim, protoze mi to tu prirostlo k srdci :o)
No nic, koncim, jeste natahnu nejaky fotky. Mejte se hezky!
No, takze fotky nenatahnu, zapomnela jsem baterii do fotaku v nabijecce v kempu. Takze priste sem nejaky hodim...
Žádné komentáře:
Okomentovat