Zdravim vas a opet se hlasim ze Cyber Cafe v Kwale. Modlila jsem se poctive a pevne verila, ze se moje druha mise v Keni podari. Jak bylo naplanovano, tak se i stalo. Ucebnice dorazily do Ganja la Simba Primary School! Ani nevite, jakou jsem mela radost, kdyz jsem vsech tech 333 novych ucebnic videla na vlastni oci. Strasne jsem se bala, ze neprijdou v dobe meho pobytu tady - to vite, uz trosku tu zdejsi naturu znam, takze vim, ze se uplne neda na vsechno, co reknou a slibi, spolehnout. Existuji samozrejme svetle vyjimky jako muj kamarad Salimu nebo treba moje adoptivni matka Alice, ale podle me zkusenosti jsou to opravdu vyjimky.
Do skoly jsme dorazili vcera, ve stredu, kolem druhe hodiny. Slunce prazilo, ze by clovek posel vedrem a suchem. Pred skolou uz sedel reditel, zastupce reditele, jeden z ucitelu a jeden ze zastupcu mistni komunity. Vzhledem k tomu, ze cely prosinec jsou prazdniny, nebylo tam ani jedno dite. Nekonal se ani zadny ceremonial, jako minule, coz mi teda vubec nevadilo, ale hezky mi vsichni podekovali a pozehnali, at se dari. Timto prenasim jejich podekovani i vam vsem, kteri jste se na me sbirce podelali. Muzeme byt na sebe vsichni hrdi, jaky dobry skutek jsme vsichni vykonali! Ucebnice jsem pro nas vsechny na pamatku vyfotila a spolu s reditelem a Salimem jsme se dali do predavani obrazku. Deti ze skoly ve Velkych Hamrech nakreslili obrazky a napsali dopisy pro deti z Ganja la Simba skoly. Totez udelaly mistni deti. Nektere se nechaly i vyfotit. Z Ceska jsem diky svoji kamaradce Marcele privezla 73 obrazku a z Keni odvazim 54. Reditel slibil, ze zbyvajici jeste posle postou. Nechala jsem mu na postovne penize, tak uvidime, jestli slib dodrzi. Chtel, aby kazde dite v Cesku melo sveho kenskeho kamarada.
Na zaver vcerejsiho setkani jsem dostala pozvanku na sobotni slavnostni charitativni ceremonial u prilezitosti planovaneho otevreni 6. rocniku v Ganja la Simba skole. Bohuzel se nezucastnim, protoze v sobotu rano odjizdim pres Mombasu do Nairobi, odkud vecer odletam zpet do Ceska. To samozrejme nebyl pro reditele problem, protoze nevahal a hnedka me oslovil s zadosti o prispevek! No, trosku jsem z toho mela pocit, ze clovek jednou poda pomocnou ruku a hnedka se ho snazi pumpnout o dalsi pomoc. Je to pochopitelne, financni zdroje tu jsou jaksi vyschle, stejne jako puda kolem. Prispela jsem tedy tolik, kolik jsem si jeste mohla dovolit. S reditelem jsem se rozloucila s tim, ze budeme v kontaktu, ze casem mozna pro ne jeste neco udelam. Mimo to, ze pokud budou deti chtit, budu posilat jejich korespondenci.
Nasledovalo setkani s mym "synem" Hamisim, ktery nemohl verit vlastnim ocim, ze me zase vidi. Museli jsme se jit podivat na jeho domek, ktery sam postavil. Zvenku vypada docela hezky, ovsem uvnitr je jeho stav ponekud zalostny. Takovy jsem tu jeste nevidela. Ale vim, ze tu lide ziji v jeste horsich stavenich. Staci se rozhlednout kolem sebe, kdyz jedete matatu nebo autobusem. Dostala jsem od Hamisiho pytel nasbiranych kesu orisku, ktere jsme si dneska oprazili. Na oplatku jsem mu dala retizek. Pozdeji jsem od Salima zjistila, ze je Hamisi uplne bez penez, a ze on sam mu dal stovku. Kdybych to byvala vedela, taky bych mu neco dala.
Na zaver bych vam rada poreferovala, jak se to tu ma s mistni zvirenou. Jestli jsem minule byla prijemne potesena, ze jsem nevidela zadne svaby, tak ted muzu napsat jen opak. Tehdy byla zima, nyni je leto, a kazdy vecer se na zachode usidli par obrovskych svabu, sem tam je nejaky i v dome, tuhle jsme jednoho honili mezi mymi vecmi. Jsou tak velci, ze je mi odporny na ne slapnout. Az si budu balit, budu muset kazdou vec provetrat, abych si nejakeho neprivezla domu. Pred par dny se nam na zachode nade dvermi usidlil obrovsky, tlusty pavouk. Asi tak velky a hnusny, jako je Pepa - pavouk kamaradky Misi. Az na to, ze tenhle pry byl neskodny. Ja od te doby ale chodila na druhy zachod. Tri dny jsem o nem mluvila, az Salimu nevydrzel a kvuli me ho zabil, coz by normalne neudelal. To se ale fakt nedalo, byl fakt hnusnej! Taky mame "doma" dve kotatka. Salimu a ostatni v dome k nim maji ponekud rezervovany vztah. Ani nevedeli, jestli jsou to holka a kluk, coz jsem zjistila az ja, natoz aby jim dali jmena. Me to ovsem neudivuje, lide tady proste maji jiny vztah k domacim mazlickum, jako mame my ze severni polokoule. Pro ne jsou proste "useless" - nic z nich neni, zadne mleko, zadne maso, nepomuzou na poli, proste jsou k nicemu.
Pokud mi to vyjde, napisu odsud jeste v patek odpoledne. Zatim se mejte vsichni pekne a nezapadejte mi jako broucci.
Žádné komentáře:
Okomentovat