Ahoj! Sedim zase zpatky ve starem znamem Cyber Cafe v Nairobi. Vcera vecer jsem sem prijela z Mombasy a musim rict, ze se mi uplne ukrutne styska po pobrezi, ktere je fascinujici, nadherne a teple! Co se delo posledni tyden? Ctete dal...
V poslednim tydnu se mne zacaly deti vyptavat, kdy odjizdim. Byla to pro ne zasadni informace, protoze mely zajem o nejake dary. Zvlaste jeden chlapecek si myslel, ze si prinese batoh a ja mu dam vsechny svoje veci. Trosku mne to zarazilo, nicmene s tim, ze nektere svoje obleceni tu necham, jsem pocitala. Rozdala jsem tedy par tricek, ale kazdemu po jednom. Rovnez lokalci z rad dobrovolniku se pomalu zacali tesit, co odpadne z International dobrovolniku. Venovala jsem balicek Smecty a rehydratacnich roztoku Mosesovi, ktery pracuje se sirotky a tohle se mu urcite bude hodit. CD s pisnickama jsem venovala Martinovi, jenz je muzikant a mohl by z nej nacerpat inspiraci. Svuj nozik zakoupeny v HUDY jsem venovala svemu synovi Hamisimu, kterymi se mi rovnez citil byt zavazany za lekci internetu, takze mi venoval svuj nahrdelnik. Je z koralku a jsou na nem takove ornamenty z neceho bileho. Pry to neni slonovina, ale nejaka kost. Pokud to je slonovina, tak me v Amsterdamu rovnou zabasnou :o) Salimovi jsem venovala par veci z lekarnicky a poprosila ho, jestli by muj destnik nehodil k Alici v Kwale, ktere jsem jej slibila. K rozebrani jsem nechala provazek, izolepu atp. Zkratka jsem se snazila zbavit veci, ktery nemusim zpatky do Ceska vozit a ktery mistnim muzou k necemu byt. Nejvic mne ale prekvapil Martin, ktery nelenil a optal se mne, jestli mu necham svou nafukovaci karimatku. Musela jsem mu vysvetlit, ze stala pres tri tisice korun a ze i pro me to byl trosku luxus si ji koupit...
V utery odpoledne jsme se take vydali do Ganja la Simba Primary School, kde jsme chteli predat tech 10 ucebnic, ktere jsem v pondeli byla koupit v Ukunda. To byste neverili, jaka se tady z obycejneho predani daru umi udelat parada a akce na cele odpoledne. Cela skola, tedy 84 studentu, nekteri rodice, ucitele, reditel skoly a my jsme zasedli venku pred skolou. Zacalo se modlitbou, pak dlouze mluvil reditel, pak ucitel, pak nas vedouci workcampu. Nasledovaly kratke projevy nas vsech dobrovolniku. Ja jsem detem slibila, ze se pokusim v Cesku udelat fundraising a ziskat penize na dalsi ucebnice a rozloucila jsem se s nimi. Ve finale jsme kazde tride predali tech par ucebnic a session zakoncili opet modlitbou. Bylo to prijemny a na vsech bylo videt, ze si tuhle slavnost uzivaji.
V tydnu jsme meli taky prvni zdravotni komplikace. Juma - pruvodce v Kaya Kinondo Forest - neprisel dva dny do prace, protoze mu bylo blbe od zaludku a mel horecky stridave se zimnici. Vykladal, ze mu doktor rekl, ze ma v zaludku malarii. Coz je podle me blbost, protoze za dva dny se oklepal a byl jak rybicka! Dalsi den rikala Jieul, jedna z Korejek, ze ji boli bricho a cely den lezela. Hrozne se to vecer u taboraku resilo - jestli jako cooking tymy dodrzuji hygienicka pravidla atp. Ja jsem jim ale rekla, ze buhvi co vypila a nebo ze to chytla od Jumy a ze je to obycejna strevni chripka. Taky, ze jo. Dalsi den rano vstavala a sla pozorovat vychod Slunce na plaz! Ve stredu navecer zas dalsi Korejka chodila v perove bunde, ze ji je zima a blbe, ale jak to dopadlo nevim, protoze jsem ve ctvrtek rano odjizdela. Mam spis pocit, ze to moc prozivaji. Me bylo jeden vecer pekne blbe z chapati, protoze byly moc mastny. Zkratka zlucnik nestihal, ze jsem sotva dychala. A taky jsem s tim nikoho neotravovala. Vzala jsem si cholagol a do rana jsem byla v cajku...
Ve stredu byl tedy muj posledni den v Kinondo a mela jsem cely den sluzbu v kuchyni s Hamisim a Omarim. Rano jsme museli vstavat v 5.45 hod., abychom stihli pripravit mandazi. To je moc velka dobrota! Vezme se psenicna mouka, hnedy cukr, olej a prasek do peciva. Umota se z toho testo, rozvali a vykrajeji se trojuhelnicky, ktere se smazi v oleji. Nekteri z vas se uz ted mohou zacit tesit na promitani fotek, protoze k tomu chci mandazi udelat! Obed jsme pripravovali pod bedlivym dohledem asi 30 deti, ktere nemely do ceho pichnout. Pozorovali, co mzungu dela jinak nez jejich maminka. Po tom, co jsme umyli po obede nadobi, jsme se Salimem vyrazili do Ukunda nakoupit na vecerni rozlucku, ale hlavne, abychom posedeli na verejne Diani Beach, kam jsme moc radi chodili. Chtela jsem se rozloucit s Indickym oceanem. Cely den jsem byla dost namekko, coz vyvrcholilo vecer. Ne ze by se mi nechtelo opustit workcamp, to ne, ale pobrezi a nektere lidicky.
Po veceri a standardnim meetingu jsme ukoncili nasi celotaborovou hru Secret Friend. Ta spocivala v tom, ze jsme si kazdy na zacatku vylosovali nekoho, komu jsme meli cely workcamp "delat dobre", tak aby netusil, kdo je jeho tajny pritel. Ja to mela slozity, protoze jsem si vylosovala kluka, co mi lezl na nervy, tak jsem mu alespon predposledni den tajne venovala mandarinku. Nejakou zahadou me nemel vylosovanou nikdo, ale nebyla jsem sama, kdo dopadl jako sedlak u Chlumce. Pak nasledovalo kolecko, kdy mi kazdy neco na rozloucenou rikal. Zvlhly mi oci, kdy mluvil Hamisi, a kdyz mluvil Salimu, tak jsem se rozbrecela uplne. Myslim, ze Hamisi taky jen tak tak zadrzoval slzy. Pak jsme snedli a vypili, co jsem nakoupila. Ja sla ale spat az nekdy v jednu, protoze jsme jeste se Salimem sedeli a kecali.
Rano jsem zas vstavala pred sestou, abych nahazela posledni veci do krosny a mohla vyrazit. Vstaval samozrejme i Salimu, ktery mne doprovazel az k autobusu v Mombase. Mela jsem tedy celou cestu spolecnost a nemusela se tahat s krosnou. Vstaval i Moses a Mwawimo (ten, co mi lezl na nervy), aby me mohli doprovodit na matatu a zamavat mi. Mwawimo me prekvapil a venoval mi kikoi (velky satek), prestoze jsem na nej cely workcamp nebyla uplne nejmilejsi. S Mosesem se jeste mozna uvidim v pondeli tady v Nairobi, ma se zastavit v KVDA rezidenci. Z Kinondo jsme tedy vyrazili matatu o pul sedme. Krasne jsme vse stihli, takze jsem uz v osm kupovala jizdenku do Nairobi, abych mohla v 8.30 autobusem opustit Mombasu. Bylo to strasne, strasne, ale strasne bolestivy a smutny louceni. Je neuveritelny, jak mi nekteri lidi dokazali za ten mesic prirust k srdci! Rovnez pobrezi, do toho jsem se zamilovala. Je proste uzasny a nadherny a musim se sem jeste jednou nekdy vratit!
Do Nairobi jsem dorazila v ocekavanem case, nekdy kolem pul paty. Hnedka u vystupu z autobusu jsem si domluvila odvoz taxikem. Bylo tam samozrejme mraky nahanecu, takze si clovek mohl vybirat. Ja vzala toho, co byl nejbliz. Provoz tu byl vcera fakt brutalni. Prijela jsem do stare zname rezidence KVDA a potkala tu nektere zname tvare mistnich zamestnancu. Velkym potesenim bylo, ze tu byli i nejaci dobrovolnici, a to Elis z USA, Clare z Irska a Carlos ze Spanelska, kteri vsichni mluvili perfektni anglictinou, ktera mi po mesici zvlastni kenske anglictiny znela jako rajska hudba! Hnedka mi rekli, ze za pul hodiny vyrazi na veceri do centra a jestli nepojedu s nimi. Coz jsem s radosti privitala, protoze jsem nechtela stravit opustena cely vecer. Cely vecer jsme tedy neuveritelne klevetili a ja mela po dlouhe dobe pocit, ze umim anglicky, protoze jsem mlela paty pres devaty a holky taky a ja vsemu rozumnela. Jen chudak Carlos ty nase reci nejak nestihal. Holky uz totiz mely za sebou pobyt tady, takze jsme si mely co vypravet, on to ma teprve pred sebou.
Dneska mam sraz s kamaradem na letisti, prespime jednu noc v Nairobi a zitra rano vyrazime smer Rift Valley! To byl vzdycky muj sen Velkou prikopovou propadlinu videt! Uvidim tedy i zapad Keni. Ozvu se az v pondeli odpoledne, kdy uz zase budu zpatky tady. Mejte se bajecne a tesim se na vas!
Žádné komentáře:
Okomentovat