Kvaheri Kinondo!

Ahoj! Sedim zase zpatky ve starem znamem Cyber Cafe v Nairobi. Vcera vecer jsem sem prijela z Mombasy a musim rict, ze se mi uplne ukrutne styska po pobrezi, ktere je fascinujici, nadherne a teple! Co se delo posledni tyden? Ctete dal...

V poslednim tydnu se mne zacaly deti vyptavat, kdy odjizdim. Byla to pro ne zasadni informace, protoze mely zajem o nejake dary. Zvlaste jeden chlapecek si myslel, ze si prinese batoh a ja mu dam vsechny svoje veci. Trosku mne to zarazilo, nicmene s tim, ze nektere svoje obleceni tu necham, jsem pocitala. Rozdala jsem tedy par tricek, ale kazdemu po jednom. Rovnez lokalci z rad dobrovolniku se pomalu zacali tesit, co odpadne z International dobrovolniku. Venovala jsem balicek Smecty a rehydratacnich roztoku Mosesovi, ktery pracuje se sirotky a tohle se mu urcite bude hodit. CD s pisnickama jsem venovala Martinovi, jenz je muzikant a mohl by z nej nacerpat inspiraci. Svuj nozik zakoupeny v HUDY jsem venovala svemu synovi Hamisimu, kterymi se mi rovnez citil byt zavazany za lekci internetu, takze mi venoval svuj nahrdelnik. Je z koralku a jsou na nem takove ornamenty z neceho bileho. Pry to neni slonovina, ale nejaka kost. Pokud to je slonovina, tak me v Amsterdamu rovnou zabasnou :o) Salimovi jsem venovala par veci z lekarnicky a poprosila ho, jestli by muj destnik nehodil k Alici v Kwale, ktere jsem jej slibila. K rozebrani jsem nechala provazek, izolepu atp. Zkratka jsem se snazila zbavit veci, ktery nemusim zpatky do Ceska vozit a ktery mistnim muzou k necemu byt. Nejvic mne ale prekvapil Martin, ktery nelenil a optal se mne, jestli mu necham svou nafukovaci karimatku. Musela jsem mu vysvetlit, ze stala pres tri tisice korun a ze i pro me to byl trosku luxus si ji koupit...

V utery odpoledne jsme se take vydali do Ganja la Simba Primary School, kde jsme chteli predat tech 10 ucebnic, ktere jsem v pondeli byla koupit v Ukunda. To byste neverili, jaka se tady z obycejneho predani daru umi udelat parada a akce na cele odpoledne. Cela skola, tedy 84 studentu, nekteri rodice, ucitele, reditel skoly a my jsme zasedli venku pred skolou. Zacalo se modlitbou, pak dlouze mluvil reditel, pak ucitel, pak nas vedouci workcampu. Nasledovaly kratke projevy nas vsech dobrovolniku. Ja jsem detem slibila, ze se pokusim v Cesku udelat fundraising a ziskat penize na dalsi ucebnice a rozloucila jsem se s nimi. Ve finale jsme kazde tride predali tech par ucebnic a session zakoncili opet modlitbou. Bylo to prijemny a na vsech bylo videt, ze si tuhle slavnost uzivaji.

V tydnu jsme meli taky prvni zdravotni komplikace. Juma - pruvodce v Kaya Kinondo Forest - neprisel dva dny do prace, protoze mu bylo blbe od zaludku a mel horecky stridave se zimnici. Vykladal, ze mu doktor rekl, ze ma v zaludku malarii. Coz je podle me blbost, protoze za dva dny se oklepal a byl jak rybicka! Dalsi den rikala Jieul, jedna z Korejek, ze ji boli bricho a cely den lezela. Hrozne se to vecer u taboraku resilo - jestli jako cooking tymy dodrzuji hygienicka pravidla atp. Ja jsem jim ale rekla, ze buhvi co vypila a nebo ze to chytla od Jumy a ze je to obycejna strevni chripka. Taky, ze jo. Dalsi den rano vstavala a sla pozorovat vychod Slunce na plaz! Ve stredu navecer zas dalsi Korejka chodila v perove bunde, ze ji je zima a blbe, ale jak to dopadlo nevim, protoze jsem ve ctvrtek rano odjizdela. Mam spis pocit, ze to moc prozivaji. Me bylo jeden vecer pekne blbe z chapati, protoze byly moc mastny. Zkratka zlucnik nestihal, ze jsem sotva dychala. A taky jsem s tim nikoho neotravovala. Vzala jsem si cholagol a do rana jsem byla v cajku...

Ve stredu byl tedy muj posledni den v Kinondo a mela jsem cely den sluzbu v kuchyni s Hamisim a Omarim. Rano jsme museli vstavat v 5.45 hod., abychom stihli pripravit mandazi. To je moc velka dobrota! Vezme se psenicna mouka, hnedy cukr, olej a prasek do peciva. Umota se z toho testo, rozvali a vykrajeji se trojuhelnicky, ktere se smazi v oleji. Nekteri z vas se uz ted mohou zacit tesit na promitani fotek, protoze k tomu chci mandazi udelat! Obed jsme pripravovali pod bedlivym dohledem asi 30 deti, ktere nemely do ceho pichnout. Pozorovali, co mzungu dela jinak nez jejich maminka. Po tom, co jsme umyli po obede nadobi, jsme se Salimem vyrazili do Ukunda nakoupit na vecerni rozlucku, ale hlavne, abychom posedeli na verejne Diani Beach, kam jsme moc radi chodili. Chtela jsem se rozloucit s Indickym oceanem. Cely den jsem byla dost namekko, coz vyvrcholilo vecer. Ne ze by se mi nechtelo opustit workcamp, to ne, ale pobrezi a nektere lidicky.

Po veceri a standardnim meetingu jsme ukoncili nasi celotaborovou hru Secret Friend. Ta spocivala v tom, ze jsme si kazdy na zacatku vylosovali nekoho, komu jsme meli cely workcamp "delat dobre", tak aby netusil, kdo je jeho tajny pritel. Ja to mela slozity, protoze jsem si vylosovala kluka, co mi lezl na nervy, tak jsem mu alespon predposledni den tajne venovala mandarinku. Nejakou zahadou me nemel vylosovanou nikdo, ale nebyla jsem sama, kdo dopadl jako sedlak u Chlumce. Pak nasledovalo kolecko, kdy mi kazdy neco na rozloucenou rikal. Zvlhly mi oci, kdy mluvil Hamisi, a kdyz mluvil Salimu, tak jsem se rozbrecela uplne. Myslim, ze Hamisi taky jen tak tak zadrzoval slzy. Pak jsme snedli a vypili, co jsem nakoupila. Ja sla ale spat az nekdy v jednu, protoze jsme jeste se Salimem sedeli a kecali.

Rano jsem zas vstavala pred sestou, abych nahazela posledni veci do krosny a mohla vyrazit. Vstaval samozrejme i Salimu, ktery mne doprovazel az k autobusu v Mombase. Mela jsem tedy celou cestu spolecnost a nemusela se tahat s krosnou. Vstaval i Moses a Mwawimo (ten, co mi lezl na nervy), aby me mohli doprovodit na matatu a zamavat mi. Mwawimo me prekvapil a venoval mi kikoi (velky satek), prestoze jsem na nej cely workcamp nebyla uplne nejmilejsi. S Mosesem se jeste mozna uvidim v pondeli tady v Nairobi, ma se zastavit v KVDA rezidenci. Z Kinondo jsme tedy vyrazili matatu o pul sedme. Krasne jsme vse stihli, takze jsem uz v osm kupovala jizdenku do Nairobi, abych mohla v 8.30 autobusem opustit Mombasu. Bylo to strasne, strasne, ale strasne bolestivy a smutny louceni. Je neuveritelny, jak mi nekteri lidi dokazali za ten mesic prirust k srdci! Rovnez pobrezi, do toho jsem se zamilovala. Je proste uzasny a nadherny a musim se sem jeste jednou nekdy vratit!

Do Nairobi jsem dorazila v ocekavanem case, nekdy kolem pul paty. Hnedka u vystupu z autobusu jsem si domluvila odvoz taxikem. Bylo tam samozrejme mraky nahanecu, takze si clovek mohl vybirat. Ja vzala toho, co byl nejbliz. Provoz tu byl vcera fakt brutalni. Prijela jsem do stare zname rezidence KVDA a potkala tu nektere zname tvare mistnich zamestnancu. Velkym potesenim bylo, ze tu byli i nejaci dobrovolnici, a to Elis z USA, Clare z Irska a Carlos ze Spanelska, kteri vsichni mluvili perfektni anglictinou, ktera mi po mesici zvlastni kenske anglictiny znela jako rajska hudba! Hnedka mi rekli, ze za pul hodiny vyrazi na veceri do centra a jestli nepojedu s nimi. Coz jsem s radosti privitala, protoze jsem nechtela stravit opustena cely vecer. Cely vecer jsme tedy neuveritelne klevetili a ja mela po dlouhe dobe pocit, ze umim anglicky, protoze jsem mlela paty pres devaty a holky taky a ja vsemu rozumnela. Jen chudak Carlos ty nase reci nejak nestihal. Holky uz totiz mely za sebou pobyt tady, takze jsme si mely co vypravet, on to ma teprve pred sebou.

Dneska mam sraz s kamaradem na letisti, prespime jednu noc v Nairobi a zitra rano vyrazime smer Rift Valley! To byl vzdycky muj sen Velkou prikopovou propadlinu videt! Uvidim tedy i zapad Keni. Ozvu se az v pondeli odpoledne, kdy uz zase budu zpatky tady. Mejte se bajecne a tesim se na vas!

Kwale & Ziwani aneb zpatky doma

Zdravim, tak jsem tu zase. Sedim v Ukunda u pocitace s mym "synem" Hamisim, ktereho jsem prave ucila na internetu a zakladala jsem mu email. Predtim jsme ale byli jeste v knihkupectvi nakoupit ucebnice, na ktere jsme se hromadne slozili a ktere zitra predame Ganja la Simba Primary School. Sedi tu vedle me, takze tenhle clanek nebude moc dlouhy, zkratka jen o tom, co jsem delala o vikendu.

V patek odpoledne jsem si tu konecne poradne zahrala volejbal. Hrali jsme ovsem s takovym univerzalnim micem, se kterym tu hrajou i fotbal, takze byl trosku tvrdsi a mam z toho modriny na rukach. Hrali jsme se starsimi detmi (osmaci, sedmaci) a musim rict, ze hrali dost dobre. Ja ale diky treninkum v Olesnici taky nehrala zle :o) Po volejbalu mi poradne vyhladlo, tak, ze jsem se nemohla dockat vecere, takze jsme vyrazili na mistni mini market na smazenou rybicku. Byla vynikajici! Zpusob servirovani pro Evropana ponekud neobvykly - ten, kdo nema zkusenost z Asie nebo Afriky a poulicnich stanku s jidlem, tak by si tu rybicku nedal. Rybicky vylozeny na tacu lezicim v prachu na zemi, tu, kterou si vyberete vam zabali do novin nebo papiru od mouky a odnesete si ji. Smazena ryba ma jednu velkou vyhodu, muzete ji snist uplne celou i s hlavou. Tu ja teda nejim, to moc krupe, ale jinak ji snim celou.

V sobotu rano jsem tedy vyrazila se Salimem smer Kwale. Z Kinondo se musi prestupovat na Kombani junction, coz funguje dost dobre, protoze tam prestupuje hodne lidi, takze tam ceka spousta matatu. Poprve jsem cestu do Kwale jela za svetla, takze jsem konecne videla vsechny ty uzasny kopecky kolem a nadhernou scenerii palem a ruznych jinych tropickych stromu. Po tom, co jsme vyzvedli v kancelari SHIFOGA dalekohled a po tom, co jsem napsala v Cyber Cafe predchozi clanek, jsme si dali obed v jedne mistni putyce. Zajimave je, ze restauracim tu vetsinou rikaji Hotel. Musim rict, ze jsem si dost oblibila Ugali (kukuricna kase) a ze ho budu postradat. Zpocatku jsem si nemohla zvyknout ho jist rukama, protoze jsem neumela k uzmoulanemu soustu pridat treba fazole nebo dengu (neco jako zelena cocka), ale ted uz to zvladam bravurne a svuj cestovni pribor jsem nekde potratila. Nasledne jsme se zastavili v dome u me host family - u Salima a Alice. Tu malem trefilo, kdyz me videla ve dverich, protoze jsem jim samozrejme nepsala ani nevolala, ze prijedu. Posedeli jsme, slibili navstevu na druhy den odpoledne a sli o dum dal.

Respektive do vesnicky Ziwani, kde bydli Salim se svoji maminkou a strejdou. Nocovala jsem tam, laskave mi prenechal svuj pokojicek a spal u strejdy. Salim ma 3 bratry, kteri uz doma nebydli. Mamince je nejakych 65 let (asi tak, nevi totiz, kolik ji je) a spatne chodi. Starat se o domacnost ale zatim zvlada. Tatinek mu umrel pred nejakymi 20ti lety na komplikace s cukrovkou. Maminka patri ke stare generaci, ktera jeste nechodila do skoly, takze neumi psat ani cist. Rovnez neumi anglicky, takze moje komunikace s ni se odehravala jen temi par slovy, ktere svahilsky umim. Navecer jsme vzali dalekohled a vydali se zase pozorovat slony na utes nad udolim Mwaluganje Sanctuary Reserve. Tentokrat jsme jich videli jeste vic nez minule. K veceri nam maminka udelala chapati s fazolemi, ktere jsme meli jeste druhy den k snidani a zbytek fazoli jeste k obedu. Takze jsem v nedeli vecer byla nafouknuta jako vzducholod.

V nedeli dopoledne jsme vyrazili do Mwaluganje rezervace k vodopadu. Je nejakych 15 metru vysoky. Pri ceste dolu se najednou pruvodce zastavil a povida, abych vytahla fotak. Pred nami na ceste se vyvalovala krajta. Pekny macek, nejake dva metry dlouha. Vyfotila jsem si ji a pak se laskave odplazila z cesty pryc. Nastesti z nas dostala strach. Pro jistotu jsme meli v rukou kameny, ktere jsme nahazeli do krovi, kam se odplazila, aby dostala jeste vetsi strach a nevratila se na cestu. Bylo to moje druhe setkani s takovymhle obr hadem, ale ani jednou jsem se nejak nebala. Clovek musi byt v uctive vzdalenosti a pockat, az se potvora vzdali. Po obede jsme se vydali na navstevu znovu k Alici a Salimovi. U sousedu se odehravala svatba, takze tam bylo poradne rusno. Byli jsme se tam podivat.

Obvykle se tu na svatbach potka sto a vice lidi. Muslimska svatba obvykle probiha dva dny. Zenich a nevesta slavi oddelene, cili dohromady je na svatbe v souctu treba dve ste lidi. Az druhy den si zenich pro nevestu prijede a odveze si ji do sveho domu. Predtim se ale dlouho vsichni modli, pak musi zenich rict, jak se o nevestu bude starat a musi za ni zaplatit, minimalne 20 000 KES. Nekteri bohati plati i sto tisic. Kdyz jsem nasim kenskym klukum rekla, ze ceska nevesta je v podstate zadarmo, tak malem spadli z visne a chteji prijet do Ceska :o) Vubec je tu ted hodne svateb, protoze se blizi Ramadan, takze se lidi snazi svoje souziti legalizovat z nabozenskeho hlediska.

Pri louceni s Alici a Salimem mi opet ukapla slzicka. Myslim, ze je jeste budu chtit videt a ze se jeste jednou nekdy do Kwale vratim, protoze mi to tu prirostlo k srdci :o)

No nic, koncim, jeste natahnu nejaky fotky. Mejte se hezky!
No, takze fotky nenatahnu, zapomnela jsem baterii do fotaku v nabijecce v kempu. Takze priste sem nejaky hodim...

Kinondo - druhy tyden workcampu

Ahoj, tak se zase hlasim, tentokrat jsem zpatky v Kwale, kam jsem odjela na vikend za svou puvodni host family. Budou mit obrovskou radost, ze me zase vidi! Mam za sebou druhy tyden workcampu, ktery utekl jako voda v hodne rychle rece...

Minule jsem slibila, ze trosku vic napisu, co vsechno delame. Pod projektem s nazvem Kaya Kinondo Sacred Forest se samozrejme neskryva prace jen v posvatnem lese. Tam v podstate neni co delat, krome toho, ze obcas prochazime jeho okraje a hledame pasti na prasata. Lide je tam instaluji, aby jim prasata neznicila urodu, jenomze se do nastrahy casto chyti nejaka opice nebo antilopa. My nasli mrtvou Colobus Monkey, ktera je chranena. Pekne to smrdelo, jako v opicarne! Nase prace spociva hlavne v pomoci mistni komunite udrzovat jejich zivotni prostredi v peknem stavu. Takze jsme treba sekali mistni fotbalove hriste, sazeli stromky podel cesty kolem Kinondo Kaya Forest. Jeden cely den jsme stravili v Tree Nursery (skolce pro stromecky), kde jsme pleli, uklizeli, vyrabeli kvetinacky pro nove sazenicky. Velkym prinosem je nase spoluprace s mistnimi dvema skolami: Kinondo Primary School a Ganja la Simba Primary Shool. V te prvni i bydlime, takze jsme tam v neustalem kontaktu s detmi a uciteli, kteri toho notne vyuzivaji - povidame si s nimi nebo hrajeme volejbal ci fotbal. Nekteri z nas dochazeji i ucit. Ja tedy zatim ne, nesebrala jsem odvahu, mam pocit, ze na to nemam, ale uvidime, jeste mam par dni to zkusit. Pro Ganja la Simba jsme se mezi sebou pokouseli vybrat penize, abychom jim koupili nejake ucebnice, jenomze z celeho rozpoctu si muzeme dovolit koupit jen deset ucebnic. I tak to bude pro ne velky prinos, protoze maji cca 2 ucebnice z jednoho predmetu na tridu dvaceti deti!!! Vzala jsem si kontakt na reditele a cislo bankovniho uctu, protoze mam v umyslu usporadat sbirku, aby si mohli koupit dostatek ucebnic. Cili, kdo byste mel zajem, muzete si ke me pridat!

Ve ctvrtek odpoledne jsme po praci vyrazili vsichni na plaz. Rano jsem koupila 2 kg chobotnic a kalamari, ktere jsme vykuchali, nakrajeli a uvarili, abychom si mohli u more udelat piknik. A zaroven oslavit 26 narozeniny Mariam, kterou znam jiz z Kwale. Puvodne jsem ji nemela moc rada, pusobila hrozne afektovane, kdyz byla mezi ostatnima mistnima holkama, ale na workcampu jsem si ji oblibila. Vzala jsem s sebou k mori i slivovici, ktere jsem se 3 tydny skoro nedotkla, aby ji tam ti, co pijou alkohol, vypili. Orisek ovsem byl s koupanim. Nechtela jsem pohorsovat svyma bikinama, protoze ostatni holky se koupaly v tricku a sukni. Desne jsem premyslela, v cem se vykoupu ja. A opet se mi osvedcila kanga tj. velky satek, protoze tohle odpoledne zafungovala jako vynikajici koupaci oblecek :o) Jinymi slovy, uzili jsme si moc pekne odpoledne!

Jeden vecer v tydnu jsme meli korejsky. Nasi korejsti pratele uvarili veceri - nic moc - sladke hovezi s nudlema, nad cimz se vsichni lokalci ofrnovali. Pak nasledovalo sezeni, kdy se mistni vyptavali. Slabou casti vecera byla nedostatecna anglictina ubohych Korejcu, ale i tak si myslim, ze jsme z toho neco meli. Dalsi vecer mel byt cesky. Dlouho jsem premyslela, co pripravit, protoze varit se mi tady nic nechtelo. Uplne by to neslo. Nakonec jsem pripravila zevrubne predstaveni Ceska, kdy jsem jim povidala o zivote lidi, krajine, ekonomice atp. Myslim, ze asi hodinu. Dokonce me vydrzeli poslouchat, coz jsem si overila kvizem. Jsou totiz desne hravi a soutezivi, tak jsem kladla otazky vychazejici z toho, co jsem jim rekla, a vzdycky jsem dostala odpoved. Ti nejlepsi pak dostali ode mne darek. Ve finale jsem je naucila zpivat Holka modrooka - na zadnou lepsi pisnicku jsem si nevzpomnela... Vrchol vseho byl, ze po me chteli zazpivat ceskou hymnu! Nezpivala jsem ji sama snad nikdy v zivote a navic neumim moc zpivat. Samou nervozitou jsem se v pulce zakuckala :o) nakonec to ale sklidilo uspech, musela jsem ji prelozit a nekteri ji chteli ode mne napsat a druhy den si ji zkouseli zpivat. Jenomze nase hymna ma tak slozitou melodii, ze jim to moc nejde. Ale potesilo me, ze se jim tak moc libila.

Jak jsem jiz psala, tak si sami varime. Byla jsem ve sluzbe uz dvakrat. Ja a dva lokalci: Omari a Hamisi. Hamisi je moc fajn kluk a rika mi Mami, to asi proto, ze je mu devatenact :o))) Posledne jsem se od kluku dozvedela, ze jsem silna zenska, ze jsem pripravena pro zivot v Africe - umim se otocit v kuchyni, sekat travu, sazet stromky, nosit klady :o))) Jeste ze me bousovska babicka zapojovala do prace na zahradce, jinak bych byla uplne nahrana.

To je tedy pro dnesek vsechno, napisu zas v tydnu, az bude po vikendu co psat.
Mejte krasne dny!

Mombasa, Shimoni & Wasini Island

Ahoj. Tak uz mam za sebou nejen tyden workcampu, ale take prvni vikend. Konecne cestovni, uz jsem zacinala byt nervni, ze jsem toho jeste z Keni moc nevidela :o) Sedim v Cyber Cafe v Ukunda, asi 10 minut matatu od Kinondo. Mestecko, ktery uz znam, protoze jsme se tu v tydnu byli se Salimem podivat na Diani Beach, takze jsem poprve vycestovala sama. Neboj mami, tady na vesnicich je to v pohode, navic tady vidavam cestovat samotne mzungu, takze nejsem zadna vyjimka. Koupila jsem si ke svacince kus plnenyho peciva. Nejdriv jsem se v kramku zeptala, jestli maji v nabidce i neco, co neni sladke. Jeden druh meli, ze pry neni sladky. No co myslite, samozrejme, ze to nasladle bylo, ale asi mene nez to ostatni, takze to povazuji za nesladke :o) A bylo to moc dobry! Jeste mam v planu zakoupit kokos a zitra ke svacince se s nim poradne zaplacnout :o)

V sobotu jsme vyrazili do Mombasy. Nejeli vsichni, protoze lokalci na to nemaji penize, ale jeli ti tri Korejci a dalsi dva mistni, ale z Nairobi. A ja a Salim. Trhli jsme se od nich, protoze nemam rada organizovany chozeni po meste, ti Korejci neumi skoro vubec anglicky a protoze moje predstava o navsteve Mombasy se lisila od jejich. Rozhodli jsme se, ze nepouzijeme verejnou dopravu, ale ze prochodime mesto pesky. Salim to tam navic znal, protoze tam studoval Colledge. Jeste, ze jsme tam byli o vikendu, protoze ve vsedni den by mi z toho mestskyho ruchu praskla hlava. Takhle mi v ni navecer jenom hucelo. Ano, i o vikendu je Mombasa dosti hlucne a rusne mesto. Prohlidku jsme zahajili u symbolu mesta - The Tusks - zkrizene sloni kly nad jednou z hlavnich tepen mesta. Nez jsme tam dosli, tak jsem asi tisickrat odmitla cokoliv koupit a Salim asi milionkrat odmitnul svezeni taxikem. Zajimavy totiz je, ze kdyz tu chodi cernoch s belochem po ulici, ostatni ho tu povazujou ze stejne bohatyho, jako toho mzungu. Takze chudak zkousi. Pak jsme posedeli chvili v Uhuru parku a vydali se podivat do mesity. Jenomze zrovna se blizilo poledne, tak jsme nemohli ani dovnitr do arealu, protoze jsem bezverec. Salim je muslim, jako asi 80 % populace provincie Coast. Zasli jsme na obed, na capati (placky z psenicne mouky, asi jako osmazeny palacinky) s fazolemi. Byla to mnamka, ale trosku mastne, tak jsem byla zvedava, co to se mnou udela. Nastesti nic. Podnik, kde jsme jedli byl prvni misto, kde jsem videla svaby! Pekne si tam behali po stene vedle naseho stolku. Se mnou to ale vubec nic nedelalo - doma bych se zvencla a rozhodne bych u toho stolu nesedela.

Po obede jsme se vypravili na pevnost Fort Jesus, kterou tu zbudovali Arabove, pak ji predelali Portugalci, pak Anglicane a ve finale z ni Kenane udelali muzeum. Leteckym pohledem ma pevnost tvar krestanskeho krize. Slouzila ke shromazdovani otroku pred cestou za ocean. Po urcitou dobu take jako kasarna. U vstupu jsem myslela, ze me trefi, protoze po turistech chteji 800 KES (cca 250 Kc), po mistnich "jen" 100 KES, coz si ale stejne vetsina mistnich dovolit nemuze. Ja ale nevahala a nehodlala jsem jim tyhle nekrestansky penize zaplatit. Spolecnymi silami a diky dokladu o tom, ze jsem dobrovolnik, jsme vyjednali i pro mne vstupne 100 KES! To byl ale stouch. Jenomze jsme jeste netusili, ze za pruvodce budeme muset vyplaznout 650 KES! Jeste, ze jsem neplatila to turisticky vstupny, protoze to bychom nemeli ani na cestu zpatky do Kinondo! Po navsteve jsme sedeli pod pevnosti u more, kde to neuveritelne smrdelo, protoze tam byla vypust kanalizace. Nastesti ale vanul vitr, takze to nebylo porad. A mistni se v tech srajdach koupali! At se pak nedivi, ze tretim nejcastejsim zdravotnim problemem tu jsou kozni nemoci...

Nedele byla vydarena. Vymyslela jsem si, ze chci videt vesnicku Shimoni a ostrov Wasini. Tam Salim nikdy nebyl, takze pro oba to bylo poprve. Navic to bylo docela daleko, asi 1.5 hodiny matatu. A taky byla nedele, takze to bylo s dopravou slozitejsi. Kazdopadne jsme asi po 20 minutach chytli matatu smer Lunga Lunga a nechali se vylozit u odbocky smer Shimoni. Mysleli jsme, ze tam chytime matatu, ale kdepak. Cesta do Shimoni je pry tak hrozna, ze tam matatu jezdi jen vyjimecne. Nechali jsme se presvedcit od mistniho mototaxi ridice a jeli tech 15 km na motorce: ridic, ja, Salim a batoh :o) takze jsem byla poprve ze vsech stran oblozena cernochama :o). Jeli jsme nadhernou vesnickou krajinou - presne tou scenerii, kterou tady v africe miluju a bude se mi po ni strasne styskat tj. cervena zeme, palmy, spousta zelene a mezi tim schovane hlinene domecky. A samozrejme vedro. Od vjezdu do Shimoni jsem si poprve pripadala jako turista. Sesypali se na nas majitele lodek s nabidkou sea safari. Ja ale chtela nejdriv do "otroci jeskyne". Vstupne 400 KES (cca 130 Kc) a nic moc uchvatneho, dokladu po otrocich velmi malo. Snad jen, ze jsem tu poprve v zivote slysela kvikat netopyry.

Po navsteve jeskyne jsme se dohodli s jednim z majitelu clunu, ze nas hodi na ostrov Wasini a provede nas po jeho zajimavostech. Rikala jsem si, ze mu tedy dam vydelat. Foukal peknej vitr, takze to pekne houpalo a cakala dovnitr voda. Cesta nebyla dlouha, asi 15 minut, a vystoupili jsme na ostrove. Byl zrovna priliv, takze hnedka u brehu. Pruvodce nas presvedcil, ze si mame domluvit obed u jeho znameho, coz jsme ucinili. Prohledli jsme si vesnicku, jinou nez na pevnine, protoze mistni nestavi domky z hliny, ale z mrtvych koralu neboli coral stones. Na ostrove jsou pozustatky po Arabech - zboreniny mesity, stary hrbitov a veznice pro otroky. Nejzajimavnejsi a nejuchvatnejsi ale byla Koralova zahrada. Asi jako kdybyste si predstavili nase skaly v Kokorinsku, ovsem velikostne asi tretinove, ale z koralu. Mezitim rostou mangrovy a pokud je priliv, jsou koralove skaly zaplaveny do pulky morem. My tam ale byli pri odlivu, takze z chodnicku bylo mozno pozorovat pobihajici kraby. Proste nadhera, v zivote jsem nic takovyho nevidela. Navic jsem tu byla pouhych 5 km od hranic s Tanzanii!

Vrcholem dne ovsem byl obed, na ktery jsme prisli nekdy kolem jedne a protahli ho az do tri. Vubec jsem netusila, ze si objednavame takovyhle hody, co nasledovaly! Musim se priznat, ze mi trosku cinilo problem pouzivat po dlouhe dobe kompletni pribor a nejist rukama. Taky jsem po trech tydnech zase pila ze sklenicky a sedela u stolu s ubrusem! No, nebudu vas napinat, menu se skladalo z nekolika chodu: 1. na kosticky nakrajeny kokos, 2. uvareny cely krab s limetkou, 3. pecena ryba s ryzi a tomatovou omackou s kokosovym mlekem, 4. capati se zeleninovo-tomatovou omackou, 5. dezert v podobe bananu, manga a pomerance. Proste muj gurmansky duch byl v sedmem nebi :o) Cela tahle obedova sranda stala 1000 KES, coz je na zdejsi pomery dost, ale jinak je to desne malo, nejakych 10 EUR. Jinak za vylet na ostrov a prohlidku jsem vyplazla 2000 KES. Takze jsem uz konecne neco utratila z tech 300 dolaru, co jsem si pred tremi tydny vymenila. Zpet jsme se vydali matatu - asi jedinym, co do Shimoni v nedeli prijelo!

Jinak mam ruce plny strhnutych puchyru, protoze tu jaksi manualne pracuji, na coz moje pocitacove rucicky nejsou zvykle. Do toho jsem se vcera rizla pri krajeni zeli. Takze vse poctive desinfikuju, aby se mi do krve nedostalo nejaky svinstvo. V tydnu jsme totiz jeden den sekali travu, takovou podivnou mistni "kosou". Slo mi to! Dale jsme sazeli stromky nebo hledali v lese pasti na opice.

To bude asi pro dnesek vsechno. Na zaver musim konstatovat, ze se mi odsud asi nebude chtit, nejak jsem si zvykla na zdejsi pomale a pohodove tempo a hlavne na pocasi, ktery mi nesmirne vyhovuje. Nemit doma Jirku a povinnosti ve skole a v praci, tak si to tu asi jeste protahnu :o)

Konecne Kinondo!

Ahoj, tak uz jsem konecne na netu! Uz jednou v tydnu jsem ucinila pokus o cyber cafe, jenomze jsem si neuvedomila, ze byl ctvrtek a ze nikde nepujde proud. Ale dneska je sobota, jde proud a ja sedim na netu v Mombase. Mam toho spoustu co psat, jenom na to nemam cas a taky tu nikde nevidim vstup pro usb, takze na fotky se mozna zas tesit nemusite...

Odjezd z Kwale do Kinondo byl trosku napinavy, puvodne planovano na sestou navecer, ale jak je tu dobrym zvykem, tak jsme na matatu sli nekdy v pul sedmy. Navic se mnou na workcamp nakonec jel Ali misto Salima a Mariam, z cehoz jsem moc nadsena nebyla, protoze Ali je trosku magor. No, z domova jsem odjizdela na taxi motorce - s tou obrovskou krosnou :o)) ale oni tu proste zmaknou vsechno. Jeli jsme matatu komplikovane do Likoni u Mombasy, kde jsme se sesli se zbytkem osazenstva workcampu a pak jeli express matatu do Kinondo. Express spocival v tom, ze nas dovezli az ke Kinondo Primary School, v jejiz jedne tride spime. Kdyz jsem videla osazenstvo, tak jsem moc nadsena nebyla, protoze jsme tu jedini 4 international dobrovolnici - ja a tri Korejci! Jinak sami lokalni, coz je v pohode, jenze ja se tesila na nejaky Americany nebo Brity, abych si jeste vic zlepsila anglictinu. Kupodivu spime vsichni v jedne tride, kluci holky dohromady, coz je na zdejsi pomery dost neobvykle! Ale vsichni to snasime vcelku v pohode a snazime se si vzajemne nelezt na klucici a holcici poloviny :o)

Co se hygieny a pohodli tyce, tak je to tu samozrejme jeste horsi nez v me puvodni host family... Prvni tri dny jsme se "sprchovali" na zachode - pouha dira v zemi, nikoliv keramicka. Spani na zemi, kdo nemel karimatku, pro toho byly pripraveny molitanove matrace, coz je lepsi. Ja prohloupila, ze jsem karimatku vytahla, takze spim fakt uplne na zemi. Rano se clovek probouzi s uplne ucpanym nosem, protoze se pres noc nadycha prachu az az. Ale prach je tu v Keni vsude pritomny, takze si pomalu zvykam. Varime si sami a vcelku uspesne, ja mela sluzbu v pondeli a vse dobre dopadlo. Zakousela jsem sice zpusob vareni po africku, to jest kontinuelni dychani koure z ohne, ale myslim, ze to k tomu tady patri a ze me to jednou za zivot neuskodi :o) Chudery zdejsi zeny, ktere to dennodenne dychaji - vsak taky druhou nejcastejsi chorobou tady jsou nemoci dychaciho ustroji!

Jak jsem jiz psala vyse, tak bydlime ve skole, coz znamena, ze pres den je areal plny deti! Je to fajn, ale nemate moc moznost byt sami. Jakmile si nekde sednete s knizkou, tak mate kolem sebe skupinku deti, ktera se s vami chce bavit. Vyuzivam toho a davam jim lekce zemepisu a oni me naopak uci svahilsky :o) Myslela jsem si, ze mi bude vadit, ze na me budou furt sahat, ale naopak. Je mi to prijemny, jak se po me valeji a otlapkavaji me, protoze si chteji sahnout na mzungu a na moje zrzavy vlasy.

Projekt, kvuli kteremu se tento workcamp porada, se jmenuje Mijikenda Sacred Kaya Forest a je zastiteny UNESCO, protoze Kinondo Kaya Forest je jednim z mnoha Cultural Heritage mist v seznamu. Jedna se o posvatny les, respektive typicky pobrezni tropicky destny les, ve kterem drive lide kmenu Mijikenda (celkem 9 kmenu) zili. Nyni jiz nejakou dobu ziji ve vesnickach kolem, nicmene v posvatnou funkci stale veri. Pomahame tu v okoli se vsim moznym - sazeni stromku, vyuka deti ve skole, uklid a sekani travy v arealu skol atp. Vic se mozna rozepisu priste a nebo povim osobne, az se vratim. Ted uz budu muset koncit, aby se tu vedle me Salim neukousal nudou - cte si meho pruvodce - v cestine! :o)

To je totiz take zasadni informace, ze Ali odjel hned v nedeli kvuli volbam, ktere meli v pondeli a vecer misto nej prijel Salimu, z cehoz jsem mela obrovskou radost, protoze to je jeden z mala lidi kolem me, se kterymi si hodne rozumim!

Moc moc na vas vsechny myslim, mejte se pekne, snad se dostanu na net driv, nez zas za tyden!

Odjezd - ze by dnes?

Zdravim, tak si predstavte, ze jsem stale jeste v Kwale! Ano je to tak. Zkratka a jasne se tady v Africe planuje uplne jinak, nez jsme zvykli my na Severu! Jeste v patek rano to vypadalo, ze pojedeme odpoledne. Jeste dopoledne to vypadalo, ze pojedeme navecer, ovsem v poledne uz to tak vubec nevypadalo :o) Mela jsem vsechno sbaleny, smotanou moskytieru, proste vsechno. Jenomze dalsi dobrovolnici z KVDA (Kenya Voluntary Development Association) meli puvodne vyrazit v patek rano, pak meli vyrazet v patek na noc a ve finale vyrazili az dneska rano z Nairobi smer Kinondo (teprve dnes jsem se domakla, ze se to zrejme pise takhle, nicmene poloha u Ukundy sedi). Je to overena informace, protoze jsem nevydrzela a zavolala do KVDA, jestli uz jsou opravdu na ceste. Zkratka a jasne, tady v Africe 1 - 2 dny zpozdeni vubec nic neznamenaji! Mozna se tu naucim byt trpelivejsi (pry to potrebuju) :o)

Vecer jsem tedy ja a dva lidi ze zdejsi SHIFOGA (Shimba Hills Forest Guides), kde delam, ocekavani v Kinondo a budeme pripravovat zitrejsi Opening Ceremony workcampu Mijikenda Sacred Kaya Forest Project. Takze asi pojedeme navecer, je to odsud max hodinu cesty matatu (zalezi na tom, jak stare matatu si zastavime a jak vypada cesta). Kazdopadne pocitam s tim, ze mozna taky pojedeme zitra rano, tady je fakt mozny vsechno...

Uvedomuju si, ze jsem presne nepopsala, co vsechno jsem tady delala za praci. Prichazela jsem obvykle na pul devatou. Prvni, co jsme delali kazdy den, bylo zametani. Pres noc nam pod altanem nadelali bordel paviani, takze je potreba to poklidit. Pak se napln moji prace den ode dne ruznila. Casto jsme byli na Nature Trail (naucna stezka) poklizet polamany vetve, to je zas pozustatek po nocnim prochazeni slonu. Jindy jsme hledali v lese sazenicky zdejsich endemitnich (puvodnich) druhu stromu a davali je do nasi Tree nursery (skolky). Ja nenasla ani jednu, tak jsem jen vykopavala. Vyuzivaji se na prodej nebo se sazeji na misto stromu, ktere znicili sloni. Vubec je to tu se slony boj, co oni znici, musime my zase zasadit. Pak jsme treba vyrabeli kvetinacky pro pripadne dalsi sazenicky nebo seminka, pleli jsme tu nasi skolku.

Dalsi oblasti cinnosti byla prace s mistni komunitou. Pokouseji se vytvorit neco jako open-air muzeum a privydelat si tak nejaky ten silink. Prumerny cisty mesicni prijem je tu 760 KES na osobu, coz jsou nejake ani ne tri stovky korun. Je ovsem dulezity si uvedomit, ze to je oficialni udaj a ze je tu velka nezamestnanost, cca 80 %, takze kdyz se ten prijem pracujicich zprumeruje na vsechny obyvatele, tak to vychazi takhle malo. Jinak treba ucitel na ZS se stredoskolskym vzdelanim tu bere 10000 KES (cca 3300 Kc) a 2kg mouky tu stoji 100 KES. Takze nepredstavitelna bida. Jak jsem psala, tak moje host family nema ani vidlicky a nehty si striha ziletkou.

SHIFOGA se podili na vzdelavani mistnich skolaku, snazi se v nich vypestovat vztah k zivotnimu prostredi, protoze tu nic jineho, z ceho by mohli tezit, nemaji. Byli jsme tedy i v jedne skole na besede, kde jsme mluvili o pojmech jako biodiverzita, zivotni prostredi, ekosystem atp. Zkratka to, co studuju ja ve skole. Bylo to zajimavy, protoze jsem k tomu aspon mela co rict a mela jsem pocit, ze mi studentky rozumi.

Navic k tomuhle vsemu jsem se rozhodla Aliho a Salima ml. naucit trosku vic na pocitaci, takze jsem je ucila Excel (a ten diky bajecnym tabulkam, ktere delam v praci umim dost dobre), upravovat obrazky v Picture Manager a nejaky drobnosti ve Wordu. Z prace jsem se vracivala domu jednak na obed mezi pul jednou a druhou, domu jsem pak sla nekdy po ctvrty.

Jinak jeste na zaver - v pondeli jsou v Kwale District opakovane volby jejich zastupce v parlamentu. Prokazalo se, ze ten puvodni zfalsoval vysledky voleb, tak ho vyhodili (momentalne je tedy nezamestnany) a voli noveho. Maji tri kandidaty, takze je tu celou dobu kazdy den a noc pekne rusno. Vrcholi kampan, takze tu neustale proudi pruvody lidi zpivajicich pisne, jsou tu mitinky kandidatu a dokonce i v noci pousteji nahlas projevy a pisne, treba i v sest rano. Fakt masakr, jak se snazi dostat lidem do podvedomi a neberou ohled na nocni klid :o(

No nic, budu koncit, priste se tedy ozvu asi az budu v Kinondo! Mejte se a hezky vikend.

Vsedni cinnosti po africku

Ahoj, tak jsem zase tu. Rano, kdyz jsem vstavala, tak jsem se modlila, aby sel proud a aby nebyl jiny problem, kvuli kteremu by nesel internet. Nastesti jsem on-line, jenom proste nebudou fotky, protoze tu maji nejaky prisny antivirus a ja mam asi neco na flasce i ve fotaku (prinesla jsem si to z pc v SHIFOGA). Zkusim sem dat fotky, az budu v Kinando (budu muset matatu 10 minut do Ukunda, ale kvuli blogu a emailum to rozhodne dam - myslim, ze nas bude vic, co bude chtit na internet). Stehuju se tam dneska odpoledne, jsem zvedava, jak si mi cerni kamaradi poradi s mou obrovitanskou krosnou :o) az se budeme cpat do matatu (mistni mikrobusova doprava).

Rozdala jsem uz taky vsechny dary. Koralky jsem venovala mistni komunite v Jeza village, kde bydlim. Zensky se o ne skoro popraly. Nektere z nich uz maji hotove naramky a nahrdelniky. Vecicky pro deti jsem venovala do souteze pro skoly, kterou bude na podzim delat SHIFOGA. Omalovanky a jedny pastelky jsem dala memu 3.5 letemu obdivovateli Shafimu. Par pexes a bonbony jsem venovala i Alici a Salimovi st., protoze jsou ucitele a vyuziji to ve skole pro motivaci svych zacku. Vsem vam jeste jednou diky, ze jste mi tyhle veci venovali!

Rozhodla jsem se, ze vam tu popisu, jak vypada takovy muj bezny den tady. Asi zacnu od vecera, kdy prijdu domu. Takze predevsim je dulezite si poradne vydrbat ruce a nohy, po letech tu zas pouzivam kartacek na ruce, protoze se tu prasi, je tu vlhko, obcas se rejpnete v zemi nebo tak, takze mate ruce furt upatlany. Po tom, co se vydrbu na sebe zase napatlam pro zmenu repelent, takze jsem zase upatlana. Ale holt je to potreba, aby me tu nic nepostipalo. Musim rict, ze repelenty s 50 % obsahem DEET funguji! Cely vecer si povidame o vsem moznem nebo koukame na televizi. 90 % domacnosti tu ma tv, prestoze nemaji elektrinu. Vyuzivaji solarni energii. Takze no sun - no fun. Coz se ted v zime, ktera tu ted panuje, obcas stava, kdyz prsi, treba jako zrovna dneska. Vecerime nekdy kolem sedme, osme a kolem devate uz chodime spat.

Jidlo, tak to je specialni kapitola. Moc mi tu chutna, jenom mi trosku chybi zivocisne tuky. Kdyz uz bylo maso, tak asi tri malickate kousky a jeste s kosti, nebo asi tak 3 cm ryby. Proste na to nejsou penize. Takze moje strava se sklada z lustenin (ktery tu zcela zahadne nenadymaji), ugali tj. husta kase z kukuricne mouky, a ryze se vsim moznym. Napriklad s rajcaty, s bramborama, s fazolema, se zelim ci jinou mistni zeleninou. A 2x jsem tu mela spagety, jen s olejem a s rajcaty. Ale vsechno mi chutna, dokonce je to i trosku koreneny a slany to je taky. Vetsinou se ji lzici, vidlicku doma nemame... Kdybyste videli, jak jedli spagety rukama! To ja nezvladam, tak jsem vytahla svou cestovni vidlicku :o) Ugali se ji zasadne rukama, jenomze pokud je to s nejakou tekutou prilohou, tak s tim mam problem a beru si jako jedina lzici. A samozrejme, pokud se chystam jist rukama, pouzivat dezinfekci na ruce, abych nespapala nejaky breberky.

Co se koupelny a zachodu tyce, tak take a shower znamena zalezt si do komurky na dvorku s kyblem vody a malou nadobkou. Tou se polejete, namydlite se a pak se polevate do te doby, nez mydlo smyjete. Ja (respektive maminka, ktera mi vnutila zinku) jsem na to vyzrala, protoze s zinkou je moje myti efektivnejsi. Nespotrebuju tolik vody a smyti mydla je efektivnejsi. Zachod je dalsi komurka (pozor, jen 60 % domacnosti ma vlastni zachod), kde je dira v zemi (turecky zachod - moje host family ma keramicky), vykonate, co potrebujete a splachnete kyblem s destovou vodou. Ta se tu vehementne chyta do vsech moznych kyblu a kybliku, prave na splachovani, prani pradla atp. Na zachode i ve sprse samozrejme pobyvate se vsemi moznymi zviratky jako jsou mravenci, pavouci, mouchy, kolem sebe slysite slepice a lidi. Ale tady mi to nejak nevadi, prijde mi to uplne v pohode. Jiny kraj, jiny mrav. Doma bych se z pavouka v koupelne zblaznila :o)

Vcera jsem se tu poprve rozbrecela, protoze jsem si balila krosnu a prisla Alice, moje host mother a dala mi darky pro mamu, tatu i pro me. Vubec mi rikala samy prijemny veci a nakonec god bless you, coz me teda uplne dojalo. Dneska budeme mit svatecni obed, berou si kvuli rozlouceni se mnou odpoledne v praci volno, tak jsem zvedava, co budeme jist :o)

Mejte se vsichni pekne, asi se ozvu za dyl, az se aklimatizuju v Kinando!

Aklimatizace v Kwale

Zdravim! Konecne jsem se dostala k internetu! Jak jsem ze zacatku byla prvni den otravena, ze nemam co delat a ze se budu nudit, tak jak vidite, tak jsem se dostala na net az dneska. Castecne tedy taky kvuli tomu, ze v patek nesel proud, v sobotu jsem se sem nedostala, protoze jsme meli sezeni s mistni komunitou, v nedeli bylo zavreno. V pondeli odpoledne jsem byla se Salimem cely odpoledne na utesu nad Mwaluganje Elephants Sanctuary pozorovat slony, coz byl mimochodem zazitek na cely zivot, a vcera jsme meli az do sesti session na Kwale Girl's High School. Takze bylo furt co delat. Takze par postrehu po tydnu stravenem v Kwale (snad pujdou nahrat i fotky, kdyz ne, tak je nahraju odpoledne)...

Kwale District se sklada ze 4 vesnicek a mesta, respektive v nasem pojeti centra a okraju, kterym se tu rika vesnice. Poznate to podle toho, ze v centru (meste) jsou baracky z palenych cihel nebo kamenu, kdezto na vesnici (okrajich) jsou z drevene konstrukce na kterou je naplacana hlina a je to proste akorat vysuseny. Dulezity je mit dobrou strechu. Ja bydlim v domecku s plechovou strechou. Vetsina baracku ma strechu z palmovych listu a ty je potreba kazdy 3 roky vymenit, protoze zacnou propoustet vodu a baracek se pak rozpadne. Vesnicka, kde bydlim ja, se jmenuje Jeza Village, jak se jmenuji ty ostatni si nejsem schopna zapamatovat. Uz se znam s mistnimi, jsou desne vstricni a mili. Dokonce, kdyz tu byli v sobotu na Tour visit turisti z UK (ubytovani nekde na pobrezi), tak jim mistni predvadali svatebni obrad, a po me chteli, abych hrala matku zenicha. Coz jsem si s diky odmitla a vysvetlila jim, ze by to bylo pro turisty zklamani z "autentickeho" zazitku mistni kultury, kdyby matku hrala "mzungu" aneb beloska.

Jak jsem uz psala, tak Alice se Salimem st. nemaji deti (taky uz vim, proc nemaji deti - zdravotni problemy), ale pres den vidam Marci, coz je sestra Alice, a ta dochazi se svym synkem, kteremu je 3.5 roku. Je to muj velky kamarad. V nedeli me vzala Alice za svou matkou na navstevu (to jeste muj kamarad nebyl), kde zije i Marci, chvili jsme tam pobyly a kdyz jsme odchazeli, tak Shafi (ten syn), chtel jit s nami. Po chvili jsem mu nabidla ruku a on se ji fakt chytil, prestoze se ze zacatku strasne stydel. Uplne me to dojalo a vehnalo mi to slzy do oci. Natoz, kdyz po obede prohlasil, ze Jana neni mzungu, ale Jana! A desne se o me hadal se Salimem st., ze jsem jeho. Ve finale mi usnul na kline :o)

Co se vikendu tyce, tak jsou lidi zvykli byt doma. V sobotu se pere, tak jsem prala taky! Nastesti bylo vedro, takze vsechno uschnulo. V nedeli se odpociva. V patek jsem mela strach, ze se o vikendu ukousu nudou, ale ve finale to uteklo tak rychle, ze jsem ani nemela moc casu si cist.

Clovek tu zije v neustalem kontaktu s prirodou, respektive s faunou. A veskere divoke zvirectvo je tu fakt mega! Po ceste do prace jsem potkala fakt obrovskyho sneka, asi tak 15 cm. V noci mi na moskytiere pristal fakt mega brouk, asi 5 cm, kteryho jsem se bala sama odstranit, protoze jsem vubec netusila, co mi muze udelat. Nakonec se ukazalo, ze je uplne neskodnej! Stejne tak obrovsky jsou tu treba stonozky, asi tak 10 cm. Takovyhle potvory fakt nejdou zabijet, nedovedu si predstavit, jak by to odporne luplo a ohodilo me to! Takze se snazim to vsechno vystrkat ze svy blizkosti, nebo se s tim proste szit. Pavouci tu jsou taky vetsi, ale ne o moc nez u nas. Teda zatim jsem zadnyho nebezpecne vypadajiciho nevidela :o) A taky jsem si tu zvykla na neustalou pritomnost pavianu. V JAR jsem se jich bala, ale tady ne. Bylo mi totiz vysvetleno, ze ti, co zijou v lese, muzou byt na lidi agresivni, kdezto tihle, co zijou s lidmi, zijou v relativni harmonii, takze nebezpecni nejsou. Takze je tu potkavate fakt na kazdem kroku, takze uz je ani nefotim.

A kam ze to chodim do prace? Je to vlastne takove obcanske sdruzeni. Jmenuje se SHIFOGA aneb Shimba Hills Forest Guides. Zalozili to mistni nezamestnani, protoze jim prijde lepsi aspon neco delat a nebyt doma. Snazi se vybudovat z Kwale turisticky atraktivni lokalitu s tim, ze jim to casem zacne nest penize. A ja jim tu pomaham se vsim moznym.

Tak to je ve zkratce asi vse, co jsem sem chtela dneska dat. Snad se sem dostanu jeste v patek rano, pred odjezdem do Kinando, kde budu na workcampu. Je to pobliz Ukunda, takze blizko oceanu. A navic tam budu s dalsimi dobrovolniky, takze to bude zas uplne neco jineho!

Mejte se krasne!

PS: No, takze fotky mi sem nejdou nahrat, ponevadz tenhle pc odmita videt muj fotak. Neco vymyslim a snad je sem nahraju pozdeji.

Jambo Na Karibu Kwale

Aneb "Ahoj, vitej v Kwale" po svahilsku. Nakonec me tedy opravdu Emily vcera rano vzbudila pred pul osmou s tim, ze opravdu pojedu do Mombasy. Takze jsem rychle dobalila, nasnidala se a s doprovodem Elizabeth se vypravila na autobus. Byl to peknej vopruz s takovym velkym baglem nairobskou mestskou dopravou, ale nakonec jsem to zvladla! Koupily jsme listek Nairobi - Mombasa za 1000 KES (cca 300 Kc). Prosly se jeste trosku po meste a rozloucily se. Elizabeth sem prijede 9. cervence, protoze 10. cervence zacina ten workcamp, ktereho se mam take zucastnit!

Bus byl takovy trosku horsi Student Agency bus, bez klimatizace, ale okna otevirat sla, takze pohoda. Po ceste jsme na chvili zastavili na obed - po nekolika dnech jsem mela kousek masa, ale fakt jen kousek! V busu samy cernosi a cernosky, byly jsme tam jen dve bile, ja a nejaka starsi pani. Po ceste jsem z okna videla v rece krokodyla a hnedka u silnice zebru. Bylo strasne zajimave pozorovat, jak jsme se priblizovali pobrezi, jak je krajina vlnitejsi a zelenejsi!

Do Mombasy jsme prijeli presne na cas tj. v sest. Mela jsem trosku strach, ze budu nekde do tmy cekat, ale nemusela jsem, protoze Salim uz na me cekal. Odmitli me vzit s tim baglem do matatu, tak jsme si vzali tuk-tuk - takovy maly kokos auto, co jezdi i na Kube. Tim jsme dojeli do pristavu. A to bylo maso! Vsichni pesmo, asi tisic cernochu cekalo na privoz a ja mezi nima. Drzela jsem se Salima jako kliste :o) Ale vsechno v pohode, zas nikdo na me necekl ani slovicko. Furt jsem mela ten 22kg bagl na zadech. Vystoupili jsme, to uz byla tma, trajekt jel teda asi jen 15 minut, ale tady se desne rychle stmiva. Vyhledali matatu smer Kwale a nasedli. Doprava pro me je tu desne levna, ale pro ne je to ukrutne drahy, ze radsi chodi kilometry pesky. Coz znamena, ze dopravou jezdi jen ti, co na to maji.

Vystoupili jsme v Kwale v centru, kde ted sedim v internet centru (3 pc) a sedli do taxi a jeli asi 5 minut kamsi do tmy. Trosku jsem zacala byt nervozni, kam to jako jedeme. Tam jsme vystoupili a sli nekam do tmy. Ja nevidela vubec nic, tak jsem se drzela co nejbliz Salima. Dovedl me do hlineneho domecku, tam jako ze budu bydlet. Je to takovy domek s dvorkem, velmi utulny, to jsem ale zjistila samozrejme az rano. Vecer mi to vsechno prislo brutalne drsny a strasidelny. Mam takovej malinkatej pokojicek bez okna, ale se zamykacimi dvermi. Trosku jsem si vybalila a byla pripravena vecere. Salim a Alice jsou moc prijemni, nemaji deti a ubytovavaji dobrovolniky. Poradne jsem se namazala repelentem a nelitovala, ze jsem zacala brat ta antimalarika, ac jsem jeste zadneho moskyta nevidela ani neslysela! Po veceri jsme si kratce povidali a sli spat. Musim priznat, ze jsem si vzala prasek na spani...

Rano jsem tedy zjistila, ze je to vlastne strasne roztomily domecek a vkusne a prakticky zarizeny. Rano me vyzvednul dalsi Salim, se kterym jsem sla do prace. Dneska byl orientation day, takze jsem cely den studovala nejaky materialy a v podstate se nudila. Takze jsme si povidali, coz bylo zajimavy. Doufam, ze takhle nebudou vypadat vsechny dny, nebo se tu zblaznim. Salim mi ale slibil, ze zitra uz budeme pracovat. Tak snad! Musim uz koncit, protoze tu na me ceka a je mi blby ho tu zdrzovat - i kdyz zadny African nikdy nikam nespecha!

Pa pa, trosku se mi styska, snad zacnu uz neco delat!