Opožděně, ale konečně doma!

Hurá, zdravím vás všechny ze zasněženého domova! Místo v neděli 19.12. ráno jsem se vrátila v úterý 21.12. večer. A povím vám, že to bylo pěkně napínavé!

Z KLM kanceláře jsem sice odcházela s vytištěným potvrzením o mém novém letu, jenomže jsem netušila a nikdo mi neřekl, že by mi měli poslat na email novou letenku. A tak jsem se marně snažila udělat on-line check-in na pc v hotelu. Radši jsem proto volala do kanceláře Student Agency, kde jsem původní letenku kupovala, abych se zeptala, jestli mne vidí v systému. Ano, viděli, tak jsem byla klidnější.

V úterý jsem vstávala ve čtyři ráno, abychom se s Alinou mohly dřív než ostatní odhlásit z hotelu a radši vlastní cestou dopravit na letiště. Nechtěly jsme riskovat čekání na nespolehlivý hotelový tranzit hlášený v africkém čase mezi pátou a půl šestou, protože letadlo mělo odlétat v 8,15 hod. Na letišti u přepážky mě málem omyli, když mi slečna řekla, že nemám letenku, že mám jen rezervaci. Chvíli tam něco předváděla u počítače a já s napětím sledovala její výraz ve tváři. Ve finále se jí podařilo mi letenku vystavit, ale dala mi boarding pas jen do Amsterdamu. Tam jsem měla plánovanou jen hodinu na přestup, což by bylo v pohodě, kdybych měla boarding pas do Prahy a nebylo po kalamitním stavu. Naštěstí jsme z Nairobi odletěli včas a já půl letu prospala a půl strávila povídáním s Alinou a Lisou (švédskou olympijskou závodnicí v triatlonu) a sledováním dojemného filmu Agora.

Hned po přistání a zastavení letadla jsem vystartovala, abych byla první u dveří. Dobu trvalo, než se chobot k economy třídě vůbec rozpohyboval, ale naštěstí už odcházeli pasažéři z business třídy, takže jsem se procpala ven skrz ně. Rychle jsem běžela k automatům, kde si člověk může vystavit boarding pas sám. Jenže mě systém nenašel ani podle čísla e-ticketu, které jsem věděla od té slečny v Nairobi, ani podle rezervačního kódu a ani podle frequent flyer kartičky. Rychle jsem tedy šla na immigration, kde naštěstí nebyly fronty a velmi rychlým krokem šla do svého terminálu na transfer desk. Ale ouha, byla tu asi půl kilometru dlouhá fronta! Šla jsem se na konec fronty zeptat, v kolik mají letět. Řekli mi, že v devět večer, což bylo za několik hodin a já to měla za 45 minut. Celou frontu jsem tedy sobecky předběhla a poprosila letušku u počítače, aby mě předběžně odbavila. Naštěstí mě vzala a po dlouhém hledání v systému byla schopná mi boarding pas vystavit. Uff, to mi ale spadl kámen ze srdce!

Letadlo z Amsterdamu odlétalo jen s 10 minutovým zpožděním a já cestu strávila povídáním se dvěma piloty z Kypru, kteří se byli v Británii ucházet o místo. Vysvětlovali mi každý pohyb letadla, co se děje při vzletu a přistání, takže se už teď nebudu bát létat :o)) Což asi není dobrá zpráva pro moji maminku :o)) Ba ne mami, já už teď asi dýl nikam nepoletím...

Přivítali jsme se na letišti v Praze, kde naštěstí nepanovaly hluboké mrazy jako před týdnem, a někdy kolem desáté večer jsem už byla s Jirkou doma.

Jsem šťastná, že jsem mohla svou druhou cestu do Keni uskutečnit a že se mi podařilo díky vám pomoct Ganja la Simba škole. Samozřejmě moje podporování školy tímto neskončilo a kromě toho připravuji nový podpůrný projekt pro Alici. Až bude čas, tak se se vším ozvu.

Teď přeji krásné a klidné svátky a šťastné vykročení do nového roku.

Navic dny v Nairobi

Zdravim, takze se hlasim stale jeste z Nairobi! Nastesti to tedy vypada, ze poletim zitra rano. Tedy, je to velmi pravdepodobne, protoze KLM uz konecne poslalo do hotelu seznamy lidi, kdy kdo poleti a v kolik nas tu zitra vyzvednou. Od soboty vecera do dnesniho rana vsak hotel od KLM nemel jedinou informaci. Personal hotelu je tak ukrutne mimo, ze nebyl schopny ani lidem rikat, ze kousek odsud je kancelar KLM a ze tam muzeme hned rano zajit. Kreteni jsou to tu na hotelu!

Vcera jsem stravila asi dve hodiny tim, ze jsem se snazila dovolat na celkem 7 telefonnich cisel na KLM a Kenya Airways. Uspela jsem trikrat a pokazde mi rekli uplne jinou informaci. Ale aspon nejakou, protoze zadnou informaci neposlali na hotel. Nebo mozna poslali, ale ti neschopove tady ji nenasli v emailu! Ve finale jsem za tohle telefonovani vyplazla cca 2000 korun!

Ze vcerejska na dnesek jsem se vzbudila nekdy po seste hodine rano, protoze jsem nemohla spat, jak jsem byla nervozni, ze nic nevim. Zkusila jsem se na jedno z cisel dovolat a ejhle, zvedla mi to zenska, ktera mi poradila, ze kousek od hotelu je kancelar KLM a ze tam mam zajit, ze mi udelaji re-booking letenky a ze oteviraji v 8 hodin. Stepovala jsem pred kancelari v prizemi uz v pul osme a byla jsem pvni na rade. Jenomze zenska na prepazce mi rekla, ze s mou letenkou nemuze hybat, ze je nemenna. Nenechala si vysvetlit, ze to neni moje vina, ze jsem neletela v sobotu. Krava ani nevedela, co se o vikendu v Evrope delo, a poslala me do 5. patra primo do kancelare KLM. Tam byli chlapici plne informovani. Spustila jsem tedy divadlo, jak jsem vystresovana z toho, ze mi dochazeji leky na cukrovku a skoro jsem se tam uprimne rozbrecela. Chlapik me uklidnil, ze me zkusi dat do prvniho letadla, ktere bude volne! Prvni volne je zitra rano. Uff, dostala jsem potvrzeni, ze letim zitra a mela bych do Prahy priletet zitra vecer. Uvidime, podle situace. Spis pocitam, ze se jeste zdrzim v Amstru... Jakmile jsem mela svoje hotove, okamzite jsem informovala vsechny, koho jsem potkala, aby tam sli. Ale uplne nejdriv jsem bezela pro Alinu, svoji novou kamaradku z Rumunska, abych ji do kancelare dotahla a aby taky letela co nejdriv. Letime zitra spolu :o)

Vtipne ovsem bylo, kdyz jsem se ted pred chvili ptala na hotelove recepci, jestli uz maji seznamy... Tvrdili, ze nic nemaji. V tu chvili prisla Mary a rekla jim, ze vedle v Intercontinentalu seznamy maji, a ze jde prave z kancelare KLM a ze ji rekli, ze seznamy poslali i sem, tak at je koukaji najit. Samozrejme je po hodne chvili snazeni nasli. Nejake dva, ale ani na jednom nebylo moje jmeno! Kreten se sel podivat kamsi znovu a najednou vytahnul nejaky dalsi seznam, kde moje jmeno bylo. To jsou fakt neschopove tady v Regency hotelu...

No, je ale fakt, ze to tu bylo (doufam, ze uz muzu psat minuly cas) mnohem prijemnejsi cekani, nez nekde na letisti. Vlastni pokoj, sprcha, elektrina, snidane, obed, vecere. A vse placene KLM. Vcerejsi odpoledne jsem stravila ctenim knizky a slunenim u bazenu. Dneska jsme jely ctyri holky taxikem do West Gate, coz je nakupni centrum pro bohate a cizince. Dokonce jsem nakoupila i nejake vanocni darky. Tak doufam, ze se mi neztrati batoh! A po obede jsme s Alinou vyrazily na Jomo Kenyatta Building. Ano, to je budova, na kterou jsem se snazila dostat v srpnu, kdyz jsem tu byla, ale byla tam nejaka konference, tak byla vyhlidka v poslednim patre zavrena. Vyhled je odsud uzasny! Nikdy bych nerekla, ze je v Nairobi tolik zelene.

Prosim, drzte mi vsichni palce, at opravdu zitra odletim a at se take v poradku zitra vecer dostanu do Prahy!

Posledni dny v Keni

Opet vas vsechny zdravim. V patek jsem se jiz nestihla zastavit na internet, tak pisu az ted v nedeli rano z Nairobi. Ti bystrejsi z vas, kteri si pamatuji, ze jsem se mela v nedeli rano vratit do Prahy, se jiste podivuji, proc jsem jeste v Nairobi. Ano, opet jsem tu zaseknuta kvuli pocasi v Evrope. Nejdriv ale o tom, co se delo ve ctvrtek a patek...

Ve ctvrtek jsem se musela dostavit do Mombasy, protoze jsem mela u Coast Line rezervovanou jizdenku na sobotu rano do Nairobi. Porad jsem si hrala s myslenkou, ze v 9.30 je pozde, a ze bych radsi mela jet v 8.30 h. Kdyz jsem ale zjistila, ze jedou jeste dalsi autobusy v 10 a ve 13h, tak jsem si rikala, ze i kdyby se nas autobus rozbil, tak se vnutim do tech dalsich, abych stihla let v jedenact vecer. Zakoupila jsem si tedy Coast Air tj. klimatizovany autobus za 1600 KES (cca 400 Kc) na 9.30 hod.

Se Salimem jsme si dali pobliz jejich kancelare obed a vyrazili se podivat na Public Beach, ktera se nachazi na severnim okraji Mombasy. Cekala jsem, ze to bude plaz plna lidi, otravnych prodavacu a odpadku. Byla jsem mile prekvapena, ze tu nebylo ani tak plno, prestoze jsme tam byli odpoledne, tedy po pracovni dobe, ze tam ani nebylo tolik odpadku a ani tolik otravnych prodejcu. Zjistila jsem tu, jak to, ze se po plazi nevaleji prazdne pet lahve a drzte se - za penize je tu sbiraji vetsinou deti, nosi je tem, co z vody z vodovodu s pridanim koncentratu vyrabi dzus a prodavaji jej u stanku. Takze pokud dzus nebo vodu, tak jen z opravdu originalni lahve! Nebo do toho hodit dezinfekcni tabletu. Sedeli jsme ve stinu na plazi a pozorovali kolem se prochazejici parecky. Spousta z nich byla, jak ja rikam "black & white", coz zas tak divny neni, ale hlavne byla vekove velmi ruznoroda. Napriklad uplne stary sedivejici pan s velmi mladou cernosskou kocickou. No, co myslite, to vite ze ta holka sla po penezich. Tyhle mlade cernosske holky, ale i kluci, tu hledaji stesti. Hledaji "mzungu" (belocha) se spoustou penez na konte, se kterym by byli stastni nekde v rozvinute zemi. Nebo jsou to pry prostitutky a prostituti.

V patek rano jsem vstavala uz pred sedmou rano, protoze jsem mela v osm sraz s Alici v Kwale. Mely jsme v planu jet do Mtwapa, coz je severne od Mombasy, na "promoci" jeji starsi sestry. Ta uspesne ukoncila ucitelskou colledge. Ona promoce mela zacinat v 9 hodin rano, cili jsem musela stihnout matatu ze Ziwani hned po sedme, abych si stihla v Kwale jeste dat snidani. Do Mtwapa jsme prijely spolu s Marci, mladsi sestrou Alice, a jeji kamaradkou Monamisi se dvema detmi, nekdy kolem desate hodiny. Dosly jsme do skoly, ovsem kde nic tu nic. Teprve se stavely party stany. Ooo, jak typicke pro Africany! Puvodni informace, kterou jsme od promujici sestry dostaly, bylo, ze mame prijet na devatou a ze v jednu uz bude po vsem. Kdyz se jeste v jedenact nic nedelo, tak jsme se dohodly, ze proste ve dve odjizdime, at se co deje nebo nedeje. No, co vam budu vykladat, promoce zacala ve ctyri odpoledne, ale to jsme tam uz davno nebyly! Aspon, ze jsem stihla vyfotit jeji sestru Charlotte v talaru... Cely den jsme byly samozrejme bez obeda, ja tedy na susenkach, takze jsme si s Alici v Kwale daly obed a se slzami v ocich se rozloucily. Koupila jsem jeste na trhu mango, banany a smazene ryby k veceri a vyrazila do Ziwani. Vecer jsem balila, dukladne jsem vse vytrepala, prohlidla baterkou batoh, abych si nahodou nezabalila i nejake nechtene zviratko, jako treba svaba nebo pavouka.

V sobotu rano nas v 6.30 vyzvedaval Said, Salimuv kamarad. Kupodivu prijel na cas, takze jsme byli v Kwale velmi brzy. Tak brzy, ze tam jeste nestalo ani jedno matatu a spousta lidi uz cekalo. Jakmile prijelo prvni, tak kluci sikovne obsadili mista, abych se dostala a byla vcas na trajektu. Nastesti matatu nemelo zadnou technickou poruchu ani nas nestaveli policajti, kteri by chteli uplatek, takze jsme prijeli do pristaviste uz pred osmou a dokonce nebyl ani zadny problem s trajektem a zbyl nam cas na snidani. Muj velky batoh jsme odlozili u Cost Line a sli na mandazi a caj. Nebylo nam zas moc do reci. Me uz vubec ne, protoze jsem vedela, ze se sem hodne dlouho nepodivam. Salimu zas cekal az do posledni chvile, nez se autobus rozjel. Mavali jsme si se slzami v ocich... Tentokrat jsem ale neprobrecela celou cestu, protoze jsem vedela, ze funguje emailove spojeni a ze si budeme zase pravidelne psat. A myslim, ze to stejne nebylo louceni navzdy, ze se urcite nekdy uvidime, at uz v Keni, nebo v Cesku. Rovnez Alice je presvedcena, ze jednou bude mit penize a ze se za mnou podiva do Ceska, nebo ze priste priletim s Jirkou a ze se vsichni pozname.

Celych osm hodin cesty jsem stravila povidanim s velmi prijemnym, dvacetiletym Arabem Faizem z Dubaje, ktery studuje v Mombase univerzitu a jel do Nairobi se svym bratrem navstivit stryce. Stryc Mohamed zije v USA v Seattlu, ale ted momentalne je kvuli svemu businessu v Nairobi. Faiz na mne pusobil velmi solidne, dokonce mi nabidnul, ze mi domluvi spolehlive taxi, az dorazime do Nairobi. Me jako mzungu by to na letiste mohlo stat klidne az 3000 KES, sama bych to asi usmlouvala na 2000 KES (mam vyzkousene), ale on by to byl schopny domluvit i na 1500. Ve finale to dopadlo tak, ze mi jeho stryc nabidl, ze me na letiste hodi zadarmo :o) Trosku jsem vahala, verna vecnym pochybnostem svoji maminky a znajic pribehy ztracenych turistek kdesi v rozvojovych zemich, ale osm hodin povidani s Faizem a to, ze si na me vzal email a telefon, me presvedcilo, ze ma zajem dal byt ve styku a ne me nekde zabit nebo minimalne znasilnit. To by se mi nakonec mohlo stat i s obycejnym taxikarem. Na letiste me opravdu odvezli, vnutila jsem strycovi 1000 KES, protoze jsem videla, za kolik bral benzin. Dokonce mi Faiz pomohl az dovnitr s batohem.

Tim ale veskery hladky prubeh meho navratu skoncil. Na letisti jsem se dozvedela, ze KLM netransportuje zadne cestujici do Amsterodamu, protoze vsechny navazujici lety jsou zpozdene a protoze jeste vcera bylo v Amstru zablokovanych 10 000 cestujicich. Letiste tam sice zavrene neni, ale proste nas nechali tady. Bylo mi fakt do breku. Tesila jsem se, ze uz v nedeli dopoledne budu u nasich a ze se s Jirkou konecne uvidime a pojedu domu. Misto toho tady trcim v Regency hotelu v Nairobi, ktery nam nastesti KLM plati i s jidlem, a jeste nemam potvrzeno, kdy poletim! Pry mozna dnes vecer. Jenze, kdyz African rekne mozna dnes vecer, tak to muze taky znamenat pozitri rano. Ach jo. Doufam, ze tu nebudu na Vanoce. A to jeste nemam vubec zadne vanocni darky!

Tak mi vsichni drzte palce, at je to opravdu dnes vecer a at se v poradku dostanu v pondeli domu.

Mise splnena!

Zdravim vas a opet se hlasim ze Cyber Cafe v Kwale. Modlila jsem se poctive a pevne verila, ze se moje druha mise v Keni podari. Jak bylo naplanovano, tak se i stalo. Ucebnice dorazily do Ganja la Simba Primary School! Ani nevite, jakou jsem mela radost, kdyz jsem vsech tech 333 novych ucebnic videla na vlastni oci. Strasne jsem se bala, ze neprijdou v dobe meho pobytu tady - to vite, uz trosku tu zdejsi naturu znam, takze vim, ze se uplne neda na vsechno, co reknou a slibi, spolehnout. Existuji samozrejme svetle vyjimky jako muj kamarad Salimu nebo treba moje adoptivni matka Alice, ale podle me zkusenosti jsou to opravdu vyjimky.

Do skoly jsme dorazili vcera, ve stredu, kolem druhe hodiny. Slunce prazilo, ze by clovek posel vedrem a suchem. Pred skolou uz sedel reditel, zastupce reditele, jeden z ucitelu a jeden ze zastupcu mistni komunity. Vzhledem k tomu, ze cely prosinec jsou prazdniny, nebylo tam ani jedno dite. Nekonal se ani zadny ceremonial, jako minule, coz mi teda vubec nevadilo, ale hezky mi vsichni podekovali a pozehnali, at se dari. Timto prenasim jejich podekovani i vam vsem, kteri jste se na me sbirce podelali. Muzeme byt na sebe vsichni hrdi, jaky dobry skutek jsme vsichni vykonali! Ucebnice jsem pro nas vsechny na pamatku vyfotila a spolu s reditelem a Salimem jsme se dali do predavani obrazku. Deti ze skoly ve Velkych Hamrech nakreslili obrazky a napsali dopisy pro deti z Ganja la Simba skoly. Totez udelaly mistni deti. Nektere se nechaly i vyfotit. Z Ceska jsem diky svoji kamaradce Marcele privezla 73 obrazku a z Keni odvazim 54. Reditel slibil, ze zbyvajici jeste posle postou. Nechala jsem mu na postovne penize, tak uvidime, jestli slib dodrzi. Chtel, aby kazde dite v Cesku melo sveho kenskeho kamarada.

Na zaver vcerejsiho setkani jsem dostala pozvanku na sobotni slavnostni charitativni ceremonial u prilezitosti planovaneho otevreni 6. rocniku v Ganja la Simba skole. Bohuzel se nezucastnim, protoze v sobotu rano odjizdim pres Mombasu do Nairobi, odkud vecer odletam zpet do Ceska. To samozrejme nebyl pro reditele problem, protoze nevahal a hnedka me oslovil s zadosti o prispevek! No, trosku jsem z toho mela pocit, ze clovek jednou poda pomocnou ruku a hnedka se ho snazi pumpnout o dalsi pomoc. Je to pochopitelne, financni zdroje tu jsou jaksi vyschle, stejne jako puda kolem. Prispela jsem tedy tolik, kolik jsem si jeste mohla dovolit. S reditelem jsem se rozloucila s tim, ze budeme v kontaktu, ze casem mozna pro ne jeste neco udelam. Mimo to, ze pokud budou deti chtit, budu posilat jejich korespondenci.

Nasledovalo setkani s mym "synem" Hamisim, ktery nemohl verit vlastnim ocim, ze me zase vidi. Museli jsme se jit podivat na jeho domek, ktery sam postavil. Zvenku vypada docela hezky, ovsem uvnitr je jeho stav ponekud zalostny. Takovy jsem tu jeste nevidela. Ale vim, ze tu lide ziji v jeste horsich stavenich. Staci se rozhlednout kolem sebe, kdyz jedete matatu nebo autobusem. Dostala jsem od Hamisiho pytel nasbiranych kesu orisku, ktere jsme si dneska oprazili. Na oplatku jsem mu dala retizek. Pozdeji jsem od Salima zjistila, ze je Hamisi uplne bez penez, a ze on sam mu dal stovku. Kdybych to byvala vedela, taky bych mu neco dala.

Na zaver bych vam rada poreferovala, jak se to tu ma s mistni zvirenou. Jestli jsem minule byla prijemne potesena, ze jsem nevidela zadne svaby, tak ted muzu napsat jen opak. Tehdy byla zima, nyni je leto, a kazdy vecer se na zachode usidli par obrovskych svabu, sem tam je nejaky i v dome, tuhle jsme jednoho honili mezi mymi vecmi. Jsou tak velci, ze je mi odporny na ne slapnout. Az si budu balit, budu muset kazdou vec provetrat, abych si nejakeho neprivezla domu. Pred par dny se nam na zachode nade dvermi usidlil obrovsky, tlusty pavouk. Asi tak velky a hnusny, jako je Pepa - pavouk kamaradky Misi. Az na to, ze tenhle pry byl neskodny. Ja od te doby ale chodila na druhy zachod. Tri dny jsem o nem mluvila, az Salimu nevydrzel a kvuli me ho zabil, coz by normalne neudelal. To se ale fakt nedalo, byl fakt hnusnej! Taky mame "doma" dve kotatka. Salimu a ostatni v dome k nim maji ponekud rezervovany vztah. Ani nevedeli, jestli jsou to holka a kluk, coz jsem zjistila az ja, natoz aby jim dali jmena. Me to ovsem neudivuje, lide tady proste maji jiny vztah k domacim mazlickum, jako mame my ze severni polokoule. Pro ne jsou proste "useless" - nic z nich neni, zadne mleko, zadne maso, nepomuzou na poli, proste jsou k nicemu.

Pokud mi to vyjde, napisu odsud jeste v patek odpoledne. Zatim se mejte vsichni pekne a nezapadejte mi jako broucci.

Byla jsem v Tanzanii!

Zdravim, hlasim se opet ze Cyber Cafe v Kwale. V patek rano jsme brzy vstavali, protoze jsme jeli na navstevu k Salimovu strycovi, ktery me pozval do Lunga Lunga. Znamenalo to jet matatu 40 minut do Likoni, odkud jezdi privoz do Mombasy, a odtamtud jet 2 hodiny express matatu do Lunga Lunga! Je to tusim nejakych 100 km, ale cesty a vozidla nejsou nejlepsi, takze proto cesta trva tak dlouho. Express matatu spociva v tom, ze furt nezastavuje a nenabira a nevysazuje lidi. V nasem pripade to platilo tak do 3/4 cesty. Pak zacali nabirat a nabirat, ze nas v jednu chvili ve vozidle pro 14 osob bylo odhadem 25! To uz i mistni byli nastvani. Ja mela hlavne strach, aby nam diky pretizeni neselhaly brzdy. Nastesti se ale nic nestalo a my v pohode dorazili.

Lunga Lunga je mala vesnicka a jedine, co je turisticky zajimave, je prechod do Tanzanie. Salimuv stryc je na mistni pomery bohaty clovek, ma univerzitu a je statnim zamestnancem. Dela Public Health Officera. Proste urednika, kterych je tu mraky, protoze pracuji pomalu a neefektivne a presto jsou velmi dobre placeni. Zna se se vsemi policajty a uredniky na hranici. Rozhodl se, ze nas provede po svych pozemcich kolem hranice, na kterych hodla vystavet business, a ze nas vezme do Tanzanie. Coz se opravdu stalo! Nejvtipnejsi na tom bylo, ze jsme tam fakt byli vpusteni na dobre slovo a naprosto neoficialne. Jediny, kdo tam byl opravnene, byl stryc, protoze ten jediny mel pas. Salimu pas nema vubec a ja nosim s sebou jen kopii a v originale stejne nemam tanzanske vizum. Bohuzel jedinym fotografickym dokladem meho kratkeho pobytu v Tanzanii je fotka s pivem Serengeti a kamiony zacpana hranice. Bohuzel tam nemaji zadnou ceduli "Welcome in Tanzania", u ktere bych se mohla vyfotit.

Cestou zpatky jsme jeli podobnym express matatu, takze se mi v jednu chvili ocitlo neci dite na kline. Vystupovali jsme v Ukunda, protoze jsem potrebovala do bankomatu banky Barclays, a ta v Kwale neni. Kdyz uz jsme tam byli, tak jsme jeli navstivit Salimovu sestrenici do Diani Beach, ktera pracuje v Leopard Beach Resort. Zatim ale jen jako trainee, tedy za ubytovani a stravu, a po 3 mesicich se uvidi, jestli ji zamestnaji nebo ji daji jen papir a doporuceni a ona bude muset hledat praci jinde. Studuje turismus, tak by se ji to pry hodilo, kdyby si ji tam nechali.

V nedeli se mi uz ani nikam nechtelo, takze jsem vegetila cely den v Ziwani. Vyprala jsem si nejaky veci a zacala cist material do skoly na diplomni seminar. Salimova maminka se ptala, co chci k obedu, tak jsem vymyslela, ze udelame spagety s rajcaty a opecenymi vejci. Vim, ze to tu vari, ale ona nevedela, jak chci ty vajicka. Tak jsem varila ja. Udelala jsem to trosku jinak, nez oni, a moc jim to chutnalo. Navecer pak pro me prisel Salimuv kamarad Said, ze nas zve na veceri, ale ze musim jit napred, abych ji pomohla uvarit. Takze jsem s jeho sestrou Binti sedela v male zakourene kuchyni se slepicema a kockama, a varily jsme kokosovou ryzi s bramborami a hovezim masem. Byla to dobrota. Po vcerejsku jsem ovsem smrdela jako prava africka zena: kourem a jidlem :o)

V sobotu volal reditel skoly Ganja la Simba, ze ucebnice by mely prijit ve stredu. Modlim se, aby fakt prisly, abych mela nejake dokladove fotky!

Pro dnesek koncim, nejspis se ozvu az v patek. Mejte se pekne!

Karibu na Kwale / Ziwani

Konecne zdravim z Kwale. Dostala jsem se sem kvuli snehove kalamite v Evrope a nejakemu operacnimu problemu na letisti v Nairobi s jednodennim zpozdenim. Z Prahy jsem sice odletela jen s 20 min zpozdenim, ale na letisti v Amsterodamu jsem se dozvedela, ze let ve 20.40 je opozden a poleti v 9.15 druhy den rano. To byl trosku sok. Bylo to vsechno tak pekne naplanovane. Dostala jsem voucher na hotel, seznamila se se dvema prijemnymi Cechy, co prileteli zrovna ze Shanghaje a spolecne jsme povecereli. Rano rychle snidane a honem na letiste, kde jsem ovsem zase cekala o 1.5 hodinu dele, nez bylo v planu. Do Nairobi jsem tedy priletela v devet vecer a nez jsem dorazila do centra na autobusove nadrazi, tak vsechny nocni autobusy ujely. Tak jsem zakoupila jizdenku na 11.00 dopoledne druhy den, protoze drivejsi byly vyprodany. Nucene jsem tedy musela prespat v centru Nairobi v takovem, no, hodne levnem hotylku. Na ulici rachot do ctyr do rana, ale to mi ani nevadilo. Jen jsem byla bez vecere, pacto neni radno belochovi po setmeni vychazet. Tedy, uplne bez vecere jsem nebyla, snedla jsem susenky od maminky. Rano odjezd relativne vcas, ovsem stejne jsem do Mombasy prijela v 19.00 hodin, coz znamenalo, ze nestiham zadne matatu do Kwale. To uz ale davno vedel Salimu, takze pro me prijel autem s kamaradem. Coz me tedy stalo navic 2000 KES. Privitani bylo vice nez vrele, jak u Salima doma v Ziwani, tak u Alice s jejim Salimem (to jsou ti, co jsem u nich bydlela predtim). Vsechny jsem obdarovala. Zustavam v Ziwani v domecku Salimovy maminky, protoze u Alice ocekavaji nejakeho dobrovolnika, tak abych jim neblokovala kapacity.

Jak jsme jeli tim autem, tak jsem konecne pochopila, jak tu pouzivaji dalkova svetla a blinkry. Takze, dalkova se nerozsvecuji proto, aby clovek videl, ale aby byl viden. Takze vzdycky, kdyz proti nekdo jede. No a blinkr? Ten slouzi k tomu, aby oznacil okraj auta. Tedy vzdycky, kdyz proti nekdo jede, tak rozsvitite ten na potkavaci, tedy vnitrni strane! :o)

Hnedka ve stredu jsme pres kancelar Shifoga, kde jsem predtim pracovala a ktera je uplne prestavena, odjeli do Ganja la Simba Primary School. Meli jsme tu sraz s reditelem, ktery mel pripravenou objednavku na ucebnice. Prosli jsme to, posedeli a vyrazili do Ukunda do knihkupectvi za madam Lelou! Po vsem moznem saskovani s kurzy, mnozstevni slevou a ja nevim cim, jsem nakonec objednala 333 ucebnic, ktery jsem vcera byla i zaplatit! Meli by je do skoly v pondeli dovezt! Tak snad se to aspon pristi tyden podari, abych byla u predani a nafotila to! Dokonce i deti pripravily vykresy, ktere mely za ukol a ktere s nimi vymenim za vykresy ceskych deti.

Jinak je tu tedy uplne brutalni vedro! Nejakych 40 stupnu, cili az prijedu domu, tak asi zmrznu! Vubec si v tomhle vedru neumim predstavit, ze je doma snih a ze budou Vanoce. Dokonce se tu potim, coz je u me zazrak.

Vcera jsme byli v Mombase, protoze jsem si potrebovala zarezervovat jizdenku na pristi sobotu do Nairobi. Ovsem problem, je jenom rezervovana, musim ji prijet zaplatit 2 dny pred odjezdem. Boze, jak komplikovane. Nicmene, kdyz uz jsme byli v Mombase, tak jsme vyrazili do Haller parku, coz je takova otevrenejsi, prirodnejsi ZOO. Vstupne jsme pro me neusmlouvali ani na studenta, ani na dobrovolnika. Proste nejsem rezident, tak budu pekne platit 800 KES misto 250 KES.

To je pro dnesek vsechno, snad se zas ozvu po vikendu! Mejte se v te zime krasne!

Ano, opravdu tam zase letím!

Zdravím vás zase po čase ze svého blogu o Keni. Mám k tomu pádný důvod. Ano, tušíte správně. Zase letím do Keni. Já když si něco vezmu do hlavy, tak to musím dotáhnout. Když jsem na podzim 2009 odjížděla z Jihoafrické republiky, řekla jsem si, že se do Afriky vrátím. A vrátila jsem se tam hned v červnu 2010 a hned na téměř 1,5 měsíce do Keni jako dobrovolník. Když jsem v srpnu odjížděla z Keni, řekla jsem si, že se tam ještě musím vrátit. A je prosinec a já fakt jedu zpátky...

Slíbila jsem totiž dětem z Ganja la Simba Primary School, že se budu snažit sehnat nějaké finance, abych jim mohla koupit víc učebnic, než mají. Tehdy jsme jim k jejich současným 45 učebnicím na 80 žáků na 6 přemětů předávali ubohých 10 navíc. Vypsala jsem soukromou finanční sbírku a během dvou měsíců sehnala od svých přátel a přátel jejich přátel 25 000 korun, za což počítám, že budu moct koupit 250 učebnic.

VŠEM TĚM, KTEŘÍ PŘISPĚLI DO MÉ SBÍRKY NA UČEBNICE I TOUTO CESTOU MNOHOKRÁT DĚKUJU!

NEJVÍC CHCI PODĚKOVAT SVÝM RODIČŮM, kteří mě tolik podporují. Nejen ve studiu, tak v těchto mých charitativních snahách. Bez nich bych tuhle druhou cestu do Keni nezrealizovala. Měla jsem totiž koupenou jednu letenku na konec října, ale musela jsem ji z neodkladných důvodů zrušit a přišla o dost peněz a tím pádem neměla na druhou, kterou mi naši koupili. DĚKUJU DĚKUJU DĚKUJU

V neděli, tj. zítra, v pět odpoledne odlétám z ruzyňského letiště přes Amsterodam do Nairobi. Odtamtud zase autobusem do Mombasy a tam už by měl na mě čekat můj kamarád Salimu. Když jsem odjížděla posledně, měla jsem problém se sbalit do krosny. Tentokrát moje krosna téměř zeje prázdnotou a přitom mám všechno nutné, co jsem měla i minule. Je ale fakt, že jsem s sebou minule měla spoustu věcí, třeba oblečení, navíc. Teď mám jen to nejnutnější, vždyť se tam skoro všechno dá pořídit tak levně.

Takže mi prosím všichni držte palce, ať není zítra na letišti zase sněhová kalamita, ať není kalamita ani v Amsterodamu a ať v pořádku dorazím do Mombasy, respektive do Kwale.

Všem díky a ozvu se z Kwale :o)