Treti a asi posledni den v Nairobi

Ahoj. Proc pisu treti a asi posledni? Protoze pomalicku zacinam prichazet na africky pojeti casu. Vypada to asi tak, ze vcera rano jsme se domlouvali, ze se pujdeme v ramci Orientation programu hned po snidani podivat do slumu. Nakonec jsme tam vcera nesli vubec. Vecer jsme se domluvili, ze pujdeme dnes rano a ve finale jsme sli dnes odpoledne. To je neco pro me, ktera je zvykla mit svuj cas na hodinu, ne-li pul hodinu presne naplanovany! Musim, jinak bych nestihala dohromady praci a skolu. Ale tady tenhle zvyk pomalu opoustim. Musim! Jinak by se clovek zcvoknul :o) Ba ne, to prostredi vam to da samo, je proste takove. Proto rikam, ze jsme se sice domluvili, ze pojedu zitra rano autobusem, ale taky se muze stat, ze pojedu az ve ctvrtek... Ale pevne doufam, ze to bude zitra. Uvidime! Kazdopadne hodina tu neznamena vubec nic. Boooze, to bude peklo, az se vratim...

Taky jsem zacala brat Malarone - antimalarika - ne ze bych tu za ty tri dny videla moskyta, ale pry je to proto, ze KVDA tu jejich rezidenci nechava pravidelne vystrikavat, coz je proti moskytum dost ucinny. Ja je teda nevidela ani venku, ale Rose povidala, ze sama bere jednou mesicne Malarone jako prevenci. Ze i tady v Nairobi muzete malarii chytit. Tak uz je polykam.

Druha vec, ktera me docela prekvapila, ze Rose, Emily a spol. nepiji mistni vodu z vodovodu. Nairobi Water Company sice garantuje, ze je to dobra voda, ale oni stejne radsi do vody, kdyz ji chteji pit primo, davaji cistidlo nebo ji prevari. Ze pry nechteji mit prujem. Naprosto chapu. Asi ty trubky nejcistsi nebudou, ale voda vypada uplne perfektne. Jenom obcas tece dost malo nebo netece. Jsem si dneska myla vlasy, zrovna nastesti tekla, ale vlasy v lavoru jsem si myla poprve v zivote. Hi hi, jsem zvedava na tu vesnici!

Po obede, ke kteremu jsme meli ryzi se zelim (bylo to moc dobry, jen jsem zvedava, kdy zacnu mit chut na maso), jsme tedy opravdu vyrazili do slumu. Jedna se o druhy nejvetsi slum v Africe. Prvni je v Johanesburgu, druhy tady v Nairobi. Zaroven je to nejvetsi slum v Keni. Jmenuje se Kibera. Samozrejme jsme nesli sami belosi (ja, Camill a Kamilla), sel s nami Moshi. Byla jsem desne zvedava, co to se mnou bude delat. Vubec jsem se nebala, nikdo na nas blbe nekoukal, lidi se na nas usmivali, nic po nas nechteli a ani nam nechteli nic prodat. Je ale strasny, v jakych podminkach jsoi lidi schopni zit. Chvilema se mi chtelo brecet, ze s tim nemuzu nic udelat (a nejen ja), chvilema jsem se citila provinile za to, jak si my na severni polokouli zijeme. Domecky stlucene z vlniteho plechu ci ruznych desek ze vseho mozneho. Udusana hlina, vsude odpadky a brutalni smrad. Stoka podel ulicky tj. pred jejich domky. Kazdy se snazi uzivit, jak se da. Prodavaji vsechno mozne, co vas napade. Respektive vsechno, co my normalne vyhazujeme, to oni se snazi prodat napr. opotrebovana sluchatka, baterky, batohy atd. Maji tam take trziste, tam prodavaji i novou elektroniku, samozrejme z Ciny, ale taky spoustu obleceni, ovsem secondhand, co my na Severu svlekneme. Ackoliv byla vsude strasna spina a smrad, tak vetsina lidi byla jak kdyby vymydlena a ciste upravena. Obleceni a vzhled je pro ne stezejni, pokud vyjdou mimo slum. Nesmi na nich byt videt, kde bydli, maji tak lepsi sanci dostat praci. Moshi zna osobne par lidi, kteri uz ve slumu neziji. Podarilo se jim najit job nebo jim nekdo pomohl a odstehovali se. Ptala jsem se ho, co si mysli, ze by mela vlada delat se slumy. Povidal, ze by je mela vylepsit, zlepsit uroven ziti. Tim by urcite dala lidem praci. Do zacatku by pry potrebovali i nejake davky a jidlo. Valil oci, kdyz jsem mu popisovala system nasich socialnich davek! Budme stastni, kde zijeme, mysleme na ty, kteri ziji v techhle podminkach, a uskromneme se. Aspon tohle. Casto si ani nikdo z nas neuvedomuje, kolika vecma, co si kupujeme, vlastne vykoristujeme chudy Jih. No, konec filosofovani, na to bude jeste spousta casu.

Kazdopadne, pokud zitra rano odjedu, tak se mozna ukazu az za dyl, nez tomu bylo dosud. Budu tam muset najit nekde internetovou kavarnu. Pry v Kwale jsou. Tak uvidime. Mejte se krasne a vazte si toho, jak vlastne jednoduchy zivot mame.