Treti a asi posledni den v Nairobi

Ahoj. Proc pisu treti a asi posledni? Protoze pomalicku zacinam prichazet na africky pojeti casu. Vypada to asi tak, ze vcera rano jsme se domlouvali, ze se pujdeme v ramci Orientation programu hned po snidani podivat do slumu. Nakonec jsme tam vcera nesli vubec. Vecer jsme se domluvili, ze pujdeme dnes rano a ve finale jsme sli dnes odpoledne. To je neco pro me, ktera je zvykla mit svuj cas na hodinu, ne-li pul hodinu presne naplanovany! Musim, jinak bych nestihala dohromady praci a skolu. Ale tady tenhle zvyk pomalu opoustim. Musim! Jinak by se clovek zcvoknul :o) Ba ne, to prostredi vam to da samo, je proste takove. Proto rikam, ze jsme se sice domluvili, ze pojedu zitra rano autobusem, ale taky se muze stat, ze pojedu az ve ctvrtek... Ale pevne doufam, ze to bude zitra. Uvidime! Kazdopadne hodina tu neznamena vubec nic. Boooze, to bude peklo, az se vratim...

Taky jsem zacala brat Malarone - antimalarika - ne ze bych tu za ty tri dny videla moskyta, ale pry je to proto, ze KVDA tu jejich rezidenci nechava pravidelne vystrikavat, coz je proti moskytum dost ucinny. Ja je teda nevidela ani venku, ale Rose povidala, ze sama bere jednou mesicne Malarone jako prevenci. Ze i tady v Nairobi muzete malarii chytit. Tak uz je polykam.

Druha vec, ktera me docela prekvapila, ze Rose, Emily a spol. nepiji mistni vodu z vodovodu. Nairobi Water Company sice garantuje, ze je to dobra voda, ale oni stejne radsi do vody, kdyz ji chteji pit primo, davaji cistidlo nebo ji prevari. Ze pry nechteji mit prujem. Naprosto chapu. Asi ty trubky nejcistsi nebudou, ale voda vypada uplne perfektne. Jenom obcas tece dost malo nebo netece. Jsem si dneska myla vlasy, zrovna nastesti tekla, ale vlasy v lavoru jsem si myla poprve v zivote. Hi hi, jsem zvedava na tu vesnici!

Po obede, ke kteremu jsme meli ryzi se zelim (bylo to moc dobry, jen jsem zvedava, kdy zacnu mit chut na maso), jsme tedy opravdu vyrazili do slumu. Jedna se o druhy nejvetsi slum v Africe. Prvni je v Johanesburgu, druhy tady v Nairobi. Zaroven je to nejvetsi slum v Keni. Jmenuje se Kibera. Samozrejme jsme nesli sami belosi (ja, Camill a Kamilla), sel s nami Moshi. Byla jsem desne zvedava, co to se mnou bude delat. Vubec jsem se nebala, nikdo na nas blbe nekoukal, lidi se na nas usmivali, nic po nas nechteli a ani nam nechteli nic prodat. Je ale strasny, v jakych podminkach jsoi lidi schopni zit. Chvilema se mi chtelo brecet, ze s tim nemuzu nic udelat (a nejen ja), chvilema jsem se citila provinile za to, jak si my na severni polokouli zijeme. Domecky stlucene z vlniteho plechu ci ruznych desek ze vseho mozneho. Udusana hlina, vsude odpadky a brutalni smrad. Stoka podel ulicky tj. pred jejich domky. Kazdy se snazi uzivit, jak se da. Prodavaji vsechno mozne, co vas napade. Respektive vsechno, co my normalne vyhazujeme, to oni se snazi prodat napr. opotrebovana sluchatka, baterky, batohy atd. Maji tam take trziste, tam prodavaji i novou elektroniku, samozrejme z Ciny, ale taky spoustu obleceni, ovsem secondhand, co my na Severu svlekneme. Ackoliv byla vsude strasna spina a smrad, tak vetsina lidi byla jak kdyby vymydlena a ciste upravena. Obleceni a vzhled je pro ne stezejni, pokud vyjdou mimo slum. Nesmi na nich byt videt, kde bydli, maji tak lepsi sanci dostat praci. Moshi zna osobne par lidi, kteri uz ve slumu neziji. Podarilo se jim najit job nebo jim nekdo pomohl a odstehovali se. Ptala jsem se ho, co si mysli, ze by mela vlada delat se slumy. Povidal, ze by je mela vylepsit, zlepsit uroven ziti. Tim by urcite dala lidem praci. Do zacatku by pry potrebovali i nejake davky a jidlo. Valil oci, kdyz jsem mu popisovala system nasich socialnich davek! Budme stastni, kde zijeme, mysleme na ty, kteri ziji v techhle podminkach, a uskromneme se. Aspon tohle. Casto si ani nikdo z nas neuvedomuje, kolika vecma, co si kupujeme, vlastne vykoristujeme chudy Jih. No, konec filosofovani, na to bude jeste spousta casu.

Kazdopadne, pokud zitra rano odjedu, tak se mozna ukazu az za dyl, nez tomu bylo dosud. Budu tam muset najit nekde internetovou kavarnu. Pry v Kwale jsou. Tak uvidime. Mejte se krasne a vazte si toho, jak vlastne jednoduchy zivot mame.

Nairobi, den druhy

Tak jsem tu zas. Spala jsem celou noc jako spalek. Rano jsem vstavala v pul osmy na budik, protoze jsem byla domluvena s Molly a Andrewem, ze s nima pujdu do centra. Oni se uz vratili z projektu a chteli nakoupit nejaky suvenyry a v centru uz jednou byli. Takze jsem poprve jela verejnou kenskou dopravou. Dostali jsme doporuceni, at nejezdime temi malymi matatu, ale jen velkymi modrymi nebo zelenymi busy. Stojite na zastavce, najizdi na ni mraky autobusu a tak se musi clovek zeptat, kam jedou. Cili je dobry vedet treba ulici nebo krizovatku, kde chce clovek vystoupit. Bus do centra stal 30 KES a je jedno, jak dlouho clovek jede (100 KES = asi 30 Kc). Dusevne jsem se pripravovala na brutalni nahaneni na trzisti, jako bylo treba v Turecku, ale ani tak hrozne to nebylo. Ja nic kupovat nechtela, takze jsem si povidala s jednou pani. Jsem se dozvedela, ze mam krasny vlasy a oci, ale stejne jsem nic nekoupila. :o) Vubec jsem byla pripravena na vetsi vopruz od mistnich lidi, ale nic. Asi je to tim, ze jsem ve meste... Uff, kdyz si vzpomenu na Turecko, tak tam to byla po tyhle strance pekna pruda.

Pak jsme prosli centrum, sli se podivat na radnici. Ja je tahla ke Kenyatta Conference Building, protoze je to prvni mrakodrap, co tu v Nairobi stal, ale uz zdaleka neni nejvyssi a nejnovejsi. Kazdopadne jsem chtela vyjet nahoru a udelat nejaky letecky fotky. Bohuzel tu byla nejaka mezinarodni konference, sjizdela se tu auta s vlajeckami a nas dovnitr nepustili. Tak mozna zitra.

Pak jsme se pomalu vraceli zas na zastavku a jeli zpet do KVDA rezidence na obed. A hadejte, co bylo k obedu! Zase ugali s tim podivnym zelim nezelim. A prej v tom regionu, kam jedu, to budu jist porad. No, to je vyzva :o) Po obede jsem absolvovala povidani na tema "ocekavani a obavy" a pak jsem sedela s Elisabeth a povidala mi o projektu, kam jedu. Budu to mit dost naslapnuty!

V Kwale district budu bydlet v casti Kinongo nebo tak nejak, v muslimsky rodine, ktera ubytovavala vsechny dobrovolniky, co tam kdy KVDA poslala. Takze proverena rodinka. Z KVDA tam jedu jedina, ale budou tam jeste dalsi 2 dobrovolnici od jine dobrovolnicke organizace. Pry budeme bydlet vsichni u te rodiny. Pry maji opravdu rodicovsky pristup, takze s nima mame mluvit uplne o vsem. Prvnich deset dni mam byt primo na projektu Shimba Hills, budeme sazet stromky, chodit do skoly diskutovat ochranu prirody a pry mozna nejake pruvodcovani. Je tam pry hodne turistu. Taky je to pry hodne bezpecna oblast, takze maminko a tatinku nemusite mit starost. 10.cervence zacina v Kwale workcamp, ted si nevzpomenu nazev, ale kazdopadne je to pod UNESCO a budeme pracovat na restauraci nejakeho posvatneho lesa, ktery je prave zarazen na seznam pamatek Unesco. Jsem zvedava. Pry budu mit porad co delat, to je dobre. Nesnasim nudu. I kdyz zacinam mit pocit, ze tomu zdejsimu zevlovani zacinam prichazet na chut. Kazdopadne po tom narocnem kvetnu a cervnu rozhodne.

No, smer Mombasa pojedu pravdepodobne ve stredu rano autobusem. Nekdo z KVDA me hodi autem na nadrazi a v Mombase me vyzvedne project leader a odveze me do domu te rodiny.

To je pro dnesek vse, venku uz na me ceka moje docasna kamaradka z Islandu :o)
Vzpominam na vas!

Cesta a prvni den v Nairobi

Hlasim se z Nairobi. Za Boha by me nenapadlo, ze se dostanu hned ten den, co prijedu, na internet. Ale v KVDA centru jsou se mnou uz lidi, co se vratili z projektu, takze jsou zorientovani, a ti mne vytahli s sebou do nejblizsi internet kavarny - nad samoobsluhou, za kterou bychom se ani v Jablonci nemuseli stydet :o))

Zacnu vcerejsim rannim odjezdem z Olesnice. Bylo to trosku hekticky, protoze jsem hodinu pred odjezdem na bus zjistila, ze moje krosna vazi 28 kg a ze je proste ukrutne tezka! A ze ji nikam daleko nedodnesu. Az mi z toho bylo do breku, jak se ve svym veku nejsem schopna sbalit - po tom, co jsem toho uz tolik zcestovala. Nicmene nebyl cas to uz redukovat, takze me Jirka vezl na autobus do Plavu a cekal se mnou, aby mi tu tezkou kravu pomohl nalozit. Bus mel zpozdeni, tak jsme meli aspon vic casu na objimani a ja osobne na zadrzovani slz. Zkratka - ja hrdina - byla namekko a nanerva - prujem od rana a dokonce me to natahovalo na blinkani. Proste jsem sama takhle dlouho nikde v cizi zemi jeste nebyla, no. U nasich jsem dostala svatecni obed a sla jsem prebalit krosnu. Zredukovala jsem to na nadhernych 22 kg. Ovsem za tu cenu, ze jsem privezla jen polovinu vsech darecku a polovinu obleceni, co jsem puvodne mela prichystano. Takze tu mam dvoje kalhoty, dvoje kratasy a ctyri tricka. Holt budu prat nebo si koupim nejaky mistni hadry.

Na letisti jsme si s nasima zamavali a ja vyrazila vstric dobrodruzstvi. Z cesty nejvtipnejsi bylo asi to, ze u gatu v Amsterdamu na let do Nairobi cekali vsichni cerni a bilych nas tam byla mensina. Par bilejch nas tam bylo hodne svetlejch, ale vetsina dost opalenejch, ti tu asi zijou nebo leteli z dovoleny na dovolenou. Let z Amsterodamu do Nairobi utekl dost rychle, hned po jidle jsem to zalomila a probudila jsem se skoro az na zemi. Usnula jsem u Avataru, ktery obcas pilot prerusoval hlasenim stavu zapasu Ghana - USA. Brutalni je, ze se tu strasne pozde rozedniva, az kolem sedmy a hrozne brzy stmiva, taky kolem sedmy. To budou kratky dny! No jo no, jsem kus od rovniku.

Hned jak jsem vylezla z letiste, tak jsem rozmenila vsechny dolary. Zjistila jsem, ze vizum stoji jen 25 a ne 50, coz byla dobra zprava. Za 280 dolaru jsem dostala neuveritelnej balik penez, pripadam si jak milionar. Kdyz jsem prosla vizovou procedurou a vylezla ven, uz na me cekali dva chlapici cerni jako bota - Alex a Leonardo. Nalozili me do Toyoty a odvezli do KVDA rezidence. Maji tam kancelar, spolecenskou mistnost, kuchyn a v patre kancl reditele a dva pokoje s palandami, celkem pro 8 lidi. Tolik nas tu taky dneska je. Americani, Skotove, Islandanka, Japonec, Francouz a ja. Lokalcum z KVDA jsem samozrejme musela ukazovat na mape, kde Cesko lezi. Jeste se zkusmo zeptam tech Amiku, jestlipak vedi, kde lezime ;o)) Vsadim boty, ze budou vedet pekny ho... Kazdopadne baraky, i ta nase rezidence, je obehnana ostnatyma dratama a na vrsku plotu jsou zabetonovany strepy skla. Stejne jako v Johanesburgu.

K obedu jsme meli Ugali (takovou hodne hutnou, tuhou kukuricnou kasi) jakoby se zelim, ale to zeli jako by se udelalo z listu od kedlubny a s rajcatama. Docela dobry a samozrejme jsme to jedli po africku tj. rukama. Pak jsme vyrazili na nakup, do ty samosky, nad kterou je tahle kavarna, kde ted pisu. Sli jsme v tech zastupech cernochu, okolo kterych jsem v JAR jezdila a rikala jsem si, ze bych se mezi nima bala. Ale vubec - je to uplne v pohode. Oni proste chodi pesky. Chlapi v oblecich, s notebookama. Nevim sice, co delaj, ze maj notebook a nemaj auto a nebo nejedou autobusem, ale to se asi casem dozvim. Nakoupila jsem nejaky vody, jogurty (v rezidenci je prekvapive lednicka) a chleba - cenove o trosku levnejsi nez u nas. Chleba samozrejme pouze toustovej - fuj.

K veceri se nam chysta asi nejaka mnamka. Alex si vzal pytel s necim, co vypada jako zelena cocka a prebira to tam a vyndava z toho kaminky atp. Emily pry bude varit. Mimochodem, z tech mistnich z KVDA mluvi slusne anglicky jen ona. Jinak je to des bes, vsechno odkejvou ale nic neodpovedi. To jsem na to zvedava na ty vesnici ;o))

Tak to je souhrnem vse, mejte se, na vsechny moc myslim!

Předodjezdové přípravy

Je to neuvěřitelný, ale už je to tady! Zítra odlétám!

Celý svůj výlet do Afriky jsem si vymyslela někdy na konci minulého roku. Měsíc jsem o tom přemýšlela a hledala, jak vyrazit, protože Jirka ani nikdo z mých známých tam moc nechtěl. Někdy v lednu jsem poslala přihlášku do agentury INEX, která zajišťuje vysílání dobrovolníků na projekty po celém světě, a do týdne jsem se dozvěděla, že jsem přijatá na environmentální projekt do SHIMBA HILLS FOREST GUIDES ASSOCIATION! Budu bydlet v městečku Kwale u lokálců a ne v žádným hostelu (abych si dostatečně užila místní styl života). Kwale se nachází nějakých 15 km od pobřeží Indického oceánu a 30 km jihozápadně od Mombasy. Kwale je hlavní město provincie Kwale District, ač vcelku malé (4,5 tisíce obyvatel), a jsou v něm vstupy do dvou národních rezervací. Já mám působit v Shimba Hills National Reserve. Mám vysazovat stromky, průvodcovat a ekologicky vychovávat dětičky ve škole. V dubnu jsem o cestě šetrně informovala rodiče a v posledním 1,5 měsíci jsem už jen pomaličku pořizovala věci, který s sebou člověk na úplně normální dovolenou nevozí...

Včera jsem začala balit a ze začátku mě z toho jímala úzkost, protože největší hromada byly drobnosti pro dětičky do školy (za něž moc děkuju mým kolegům, kteří mi je věnovali) a samozřejmě lékárna! Lékárničku mám obzvláště dokonalou - teda aspoň doufám - mám tam dokonce i jehly a injekční stříkačky! Jo jo, poslechla jsem rady zkušených cestovatelů... No, každopádně to vypadá, že všechny ty dárečky nepoberu, ale jinak jsem se do krosny vcelku vlezla.

Zítra tedy začíná má velká cesta, která má prověřit, že jsem schopná delší dobu než týden fungovat jen v angličtině a sama v cizí zemi. Přeci jenom už nejsem ve věku, že bych jela na rok někam studovat. Tak doufám, že mě z toho netrefí a přijedu posilněná o POZITIVNÍ životní zkušenost! :o)

Odlétám v pět odpoledne z Prahy, přes Amsterdam, do Nairobi. Tam mě čeká 3-denní školení a pak cesta s ostatními dobrovolníky na místo! Držte palce!